Blog se přesouvá na novou adresu!

4. března 2017 v 8:51 | kovarka-eli |  Novinky
Zdravím všechny, kdo to tady ještě nevzdali a stále se sem občas vrací!

Důvodů mojí delší nepřítomnosti je více, ale nebudu je tu teď rozebírat. Přejdu k zajímavější věci a tou je, jak jste se už dozvěděli z nadpisu, přesun blogu na novou adresu. Důvody k tomuto kroku si asi nechám opět pro sebe. Nicméně faktem zůstává, že na tomhle blogu už pokraovat nechci. Nejspíš ho tu ještě nějakou dobu nechám, ale články přibývat nebudou. Možná ho nakonec úplně smažu, ještě jsem se nerozhodla. Větší část všeho, co tu můžete momentálně najít, hodlám stejně přesunout i na blog nový, takže by se nic nemělo úplně ztratit.

Nový blog bude zaměřen podobně jen s pár menšími rozdíly. Pokud se chcete dozvědět více, nejlepší věcí, kterou můžete udělat, je podívat se na naši novou adresu: zivot-mezi-zviraty.blog.cz!

Děkuji všem, kdo tu se mnou strávili nějaký čas, přečetli si ty moje slátaniny a třeba zanechali nějaký komentář, který vždy potěší. Doufám, že dáte šanci i mému druhému pokusu a že si to tam oblíbíte stejně jako tady.

Tak snad někdy nashledanou!
 

Rok 2016

1. ledna 2017 v 16:34 | kovarka-eli |  Novinky
Je tu 1. leden 2017, máme za sebou včerejší silvestrovské oslavy a někdo se z nich možná vzpamátovává ještě teď. My ne, protože z toho vánočního pokašlávání se vyvinula opravdu pořádná chřipka, takže jsme si včera přiťukli jen džusem a zalezli zase do postele. Doufám, že přísloví Jak na Nový rok, tak po celý rok moc neplatí, protože se vážně nechci takhle cítit ještě celý následující rok. :D

(zdroj: www.liberec-me-bavi-cz)

Tenhle článek bych ale chtěla spíš věnovat krátkému ohlédnutí se za uplynulým rokem 2016.

Nechtěné vánoční dárečky

28. prosince 2016 v 13:16 | kovarka-eli |  Zamyšlení

(Zdroj obrázku: www.wikidog.cz)

Bohužel děje se to každý rok znovu a znovu. Zvířata nejsou pod vánočním stromkem nijak vyjímečným úkazem. Rodiče podlehnou nátlaku dětí a při takhle příhodné příležitosti a v optimistické vánoční atmosféře koupí štěňátko, koťátko nebo jiné zvířátko a darují ho dětem jako jeden z vánočních dárků. Na tom samotném by ještě nebylo nic tak špatného. Problém nastává třeba až několik týdnů po Vánocích. Nový pejsek nebo kočička začne být na obtíž. Někdo se o ně musí starat, chodit s nimi ven a to všechno spolu s původními povinnostmi. Navíc nový mazlíček může být divoký, nečistotný nebo prostě nesplní určitá očekávání.

 


Jsem zpět!

26. prosince 2016 v 20:37 | kovarka-eli |  Novinky

Je to tak, jsem zpátky po delší pauze. V první řadě bych ráda mou víc jak měsíční nepřítomnost trochu vysvětlila. Jsem v tom částečně nevinně. Můj už dlouho kolabující notebook mi totiž definitivně vypověděl službu, takže jsem prostě neměla kde psát. Ježíšek mi však letos nadělil nový (tímto mu děkuji :D ), takže se sem zase můžu vrátit.

Experiment jménem Chov achatin

12. listopadu 2016 v 9:21 | kovarka-eli |  Zamyšlení
Podle mě je chov každého zvířete z nějaké části vždycky experiment. Můžete si přečíst spoustu knížek a desítky internetových stránek, ale stejně budete muset řešit vlastní problémy, na které nejpíš nikde odpověď nenajdete. Určitě ale neříkám, že dobře se připravit pomocí čtení všeho, co je k danému tématu k mání, je zbytečné. To rozhodně ne! Naopak často kritizuji lidi, kteří si domů nesou zvíře a nemají ani páru, co teď s ním. Myslím to tak, že každý zapálený chovatel musí být vcelku vynalézavý a trpělivý člověk, aby se dokázal vypořádat s problémy, které mu jeho noví miláčci přichystají.
A hlavně se nikdy nevzdávat!


Zážitky s útulkáčky I.

30. října 2016 v 21:22 | kovarka-eli |  Novinky
Nevím, jestli si ještě vzpomínáte na můj první článek týkající se českobudějovického útulku. Popisuje den, kdy jsme si tam poprvé půjčili pejska a vzali ho na malou procházku. Byl to pro mě skvělý zážitek (pro bližší informace doporučuji první článek pročíst) a od té doby jsem tam začala víceméně pravidelně chodit. Teď už vím, jak vše obvykle probíhá, mám i víc zkušeností přímo se psy a můžu věci lépe zhodnotit. Rozhodla jsem se popsat tady některé zážitky, které jsme na našich procházkách zažili, možná si trochu postěžovat a hlavně bych vám chtěla představit některé úžasné psí osobnosti, které jsem tu poznala. Bohužel už nejspíš není v mé moci vzpomenout si, jak šli pejsci popořadě, ale stejně bych ke každému z nich chtěla napsat pár řádek, protože si to určitě všichni zaslouží. V jednom článku budou vždy informace pouze o 5 psech, aby to nebylo příliš dlouhé, ale postupně se určitě dostane na všechny. A teď už nebudu zdržovat, můžete se podívat přímo na konkrétní hafany. :)


Wigo pacientem

15. října 2016 v 17:22 | kovarka-eli |  Novinky

Kromě krásných zážitků z chaty nám Wigonek letos o prázdninách přichystal i něco méně přijemného. Jednoho dne prostě přestal jíst. Už den předtím toho snědl málo, ale ten další kromě trochy sena a vody nepozřel vůbec nic. Nevím, proč se to stalo nebo jestli by se zase rozjedl, kdybychom to nechali být. Rozhodně jsme nechtěli riskovat, že ne. Když se i tak divně pohyboval, že jenom popoběhl a zase si někam lehl, popadli jsme ho a dovezli raději k veterináři.

Wigonek chataří

8. října 2016 v 18:14 | kovarka-eli |  Novinky
V létě jsme se zase přesunuli na pár týdnů na naší milovanou chatičku a tentokrát jsme s sebou měli i našeho ušáka Wigonka. Nebyl tam sice úplně poprvé, ale stejně to bylo docela dobrodružné. Poprvé to bylo, když jsme potřebovali vyzkoušet jeho nové výběhy (více v tomto článku). Ale až teď tu s námi byl na víc dní, ne jen na otočku na jedno odpoledne. Tahle akce si samozřejmě vyžádala mnoho energie, příprav a stavebních úprav okolí, ale všichni jsme to ve zdraví přežili, i když někdy to bylo na nervy, hlavně pro samotného Wigouška. Ale všechno jsme nakonec zvládli a Wigo je už zkušený cestovatel.


Léto 2016

24. září 2016 v 9:15 | kovarka-eli |  Novinky
Tak prázdniny jsou už nenávratně pryč, o čemž se už nejspíš většina z nás náctiletých přesvědčila na vlastní kůži po opětovném nástupu do školy. Opět bude třeba vymyslet nějaký přijatelný systém, jak skloubit dohromady koníčky i povinnosti a to ještě nějakou dobu potrvá. Prozatím bych se ještě ráda vrátila k letošním prázdninám a několika nejzajímavějším zážitkům.

(kněžice pruhovaná, focená na naší chatě kousek od Římova)

Krokodýli z Protivína

2. srpna 2016 v 9:02 | kovarka-eli |  Akce
Nikdy nedokážeme odolat a každý rok o prázdninách to prostě musíme vidět znovu. Ano, nejspíš už jste uhodli, že jsme opět navštívili Krokodýlí ZOO v Protivíně.


Musím uznat, že tentokrát to nebylo jen příjemné a že jindy se nám tu líbilo víc, ale stejně to byl opět zážitek.

Ušatý kamarád

24. července 2016 v 9:10 | kovarka-eli |  Z přírody
Tyhle fotky jsou už starší, jenže jsem na ně nějak zapomněla. A teď jsem se rozhodla to napravit.
Byli jsme zase na chatě a ráno jsme si vynesli snídani ven na verandu, kam už nám i takhle brzy svítí slunce a kde můžeme poslouchat ten ranní ptačí koncert. Jíme a koukáme ven a najednou vidíme, že se dole v trávě pohnulo nějaké větší zvíře. Pomalinku a opatrně jsme se přesunuli k zábradlí a zjistili jsme, že se nám dole na trávníku pase polní zajíc. Ještě jsme nestihli posekat trávu, takže byla stále dost vysoká na to, aby se v ní zajíc cítil bezpečně a odvážil se přijít takhle blízko. Byl asi vážně jen 5 metrů od stěny chaty.


Výchova drobných zvířat

18. července 2016 v 10:36 | kovarka-eli |  Zamyšlení

Já zastávám názor, že všechna domácí zvířata i ta drobná jako jsou králíci, morčata, andulky, křečci, atd. se mohou naučit alespoň jakási základní pravidla.
Do rozebírání téhle myšlenky jsem se tady pustila proto, že za poslední dobu jsem slyšela několik lidí stěžovat si na to, že mají se svými mazlíčky tohoto typu přetrvávající problémy. Ale jak by taky ne, když se to nesnaží nijak řešit. Uznávám, že někdy už může být docela pozdě. Starýho psa novým kouskům nenaučíš. Ale zlepšit se může alespoň o trošku podle mého názoru všechno. Problém je nejspíš hlavně v tom, že spoustu lidí ani nenapadne, že by se měli o nějakou výchovu vůbec pokoušet. "Vždyť je to jenom křeček, co bych ho měl jako učit?" Ale i takový malý kamarád, když vyroste doslova jako dříví v lese, umí občas pěkně znepříjemnit život, kupříkladu neustále utíká, kouše klec, dělá hluk, jakákoliv manipulace je problém.
A přitom kdyby měl vštěpené alespoň nějaké základní principy, všechno by bylo jednodušší. Např. všechna moje zvířata (samozřejmě tím nemyslím šneky a tak, nechytejte mě proto za slovíčka) umí přiběhnout na zavolání nebo zamlaskání. Určitě to nefunguje stoprocentně a venku bych se to vůbec neodvažovala zkoušet, ale doma to usnadňuje každodenní život. Nemusím je nikde lovit, honit a tahat (což může být u rychlých malých zvířátek nebo zpanikařené létající a fofrující andulky velmi vyčerpávající, zdlouhavý a stresující podnik). Ti moji prostě dobrovolně sami přijdou. Stejně tak se je snažím seznámit, nejlépe v co nejranějším věku, s věcmi, se kterými se jednou stejně budou muset setkat, ale později by to mohlo být víc stresující. Třeba přepravka, vážení na váze, voda, atd. Jackie např. nesnášela dobře jízdu autem, dělalo se jí špatně. Ale určitě nepanikařila už při pouhém pohledu na přepravku. Odmala ji dostávala do výběhu na hraní, kde si z ní dělala schovku. Ani ty nepříjemné zkušenosti ji neodradily. To znamená, že jsem ji nemusela do přepravky násilím cpát a zavírat. Opět tam prostě naprosto dobrovolně vlezla. I takhle malá zvířata se mohou naučit spoustu věcí. Ale je třeba přistupovat k tomu otevřeně, nemít předsudky a v neposlední řadě alespoň trochu vědět jak na to. Občas se mi stává, hlavně u lidí, kteří se zabývají spíše většími zvířaty jako jsou psi, kočky nebo třeba koně, že jim přijde prostě neuvěřitelné, že takhle malá zvířata to vůbec dokáží pochopit. Jedna známá se tvářila dost nevěřícně, když jsem jí vysvětlovala, že i potkani dodržují ve své skupině určitou hierarchii a že každý jedinec má své pevně dané místo stejně jako ve stádě koní nebo v psí smečce. Nechápu, proč se tak diví. Odvážila bych se tvrdit, že někdy je potkan chytřejší než lecjaký pes (když si představím slintajího psa honícího vlastní ocas). Nejsem proti psům nijak zaujatá, mám je ráda a sama bych jednou nějakého chtěla. Jen se tím snažím zdůvodnit svůj postoj.
V tomhle článku bych se s vámi ráda podělila o své vlastní několikaleté zkušenosti a pokusila se vám vysvětlit základy principů učení zvířat, které já sama používám. Takže jestli vás tahle problematika zajímá, čtěte dál.

Poprvé venku

13. července 2016 v 13:24 | kovarka-eli |  Novinky
Tak léto je tady a s ním i prázdniny! Na konci roku a začátkem prázdnin jsem byla různě pryč a neměla jsem vůbec na nic čas. Ale teď jsem zase na chvíli doma a rozhodla jsem se, že si dám do pořádku všechno, co jsem přes rok nestíhala, a budu se věnovat hlavně zvířátkům (a mým ubohým rostlinkám). Kromě velmi záslužných činností jako je úklid Wigonkovy klece a výběhu, vytvoření inzerátu pro má poslední dvě šnečata a přesazení kaktusů mám čas vymýšlet i různý blbosti. Takže to dopadlo tak, že předevčírem jsem vzala ven na procházku moje dvě achatinky - Mou a Kvída.



Potkaní chůvou

20. června 2016 v 10:56 | kovarka-eli |  Novinky

Uplynulých 12 dní jsem dělala chůvu jednomu potkanímu kloučkovi. Jeho majitelé, známí mojí mamky, jeli na dovolenou a někdo se jim musel postarat o zvířectvo. A jak už to tak bývá, jejich příbuzní měli výhrady proti potkanímu ocasu. Jako na jednu z posledních možností si nakonec už docela zoufalá majitelka vzpomněla na nás. My jsme přece měli vlastní potkany, tak jestli bychom nebyli tak hodní a nepohlídali jí na pár dní i toho jejího myšáka. Milostivě jsme souhlasili a zdvořile domluvili všechny nezbytnosti okolo. A hned po ukončení hovoru jsme začali s Janičkou skákat radostí, že se nám v kuchyni alespoň dočasně bude zase houpat pupík v kleci. Moc jsme se na něj těšili a v podstatě nás ani nenapadlo, že by mohly vyvstat nějaké problémy. A taky že ne. S potkánky to už umíme a tenhle nebyl žádný potížista.

Wigouškova letní sídla

12. června 2016 v 9:45 | kovarka-eli |  Novinky

Nedávno jsme do toho našeho ušatce opět zainvestovali a zřídili jsme pro něho dvě "letní sídla". Pořídili jsme totiž dvě ohrádky - jednu k nám domů na balkon a druhou na chatu.

Kam dál