Burča (zlatý křeček)

19. ledna 2016 v 16:52 | kovarka-eli |  Vzpomínáme...

Burča byla první křeček, kterého jsem měla. Hned v prvním měsíci jsme si s ní užili spoustu srandy. Hlavně proto, že nám ve zverimexu, kam jsem si pro ni šli, řekli, že je to stoprocentně sameček. Původně se jmenovala Buráček. No a ona nás o opaku přesvědčila velice svérázným způsobem. Zhruba čtrnáct dní potom, co jsme si ji koupili, jsem jí šla jako každé ráno nasypat krmení a uslyšela jsem z kupky sena, kde normálně spala takové zvláštní kníkání. Zajímalo mě, co to je, tak jsem seno odhrnula na stranu. A co jsem našla? Šest bezsrstých kníkajících uzlíčků, na kterých Burča seděla a ne zrovna nadšeně si mě prohlížela. Tohle bývá u zvířat kupovaných ze zverimexu častý problém, ale v té době jsem netušila, že se dají mazlíčci kupovat i jinak. Nikdy jsme nepřišli na to, jak vypadal tatínek. Tři měli stejnou barvu srsti jako Burča, dva byli také zlatí, ale dlouhosrstí a poslední byl úplně černý. No všech šest se nám podařilo odchovat. Tedy spíš naší křečici. My jí do toho vůbec nezasahovali, protože jsme ani nevěděli, co s nimi. Jen párkrát jsme jí je vraceli zpátky do pelíšku, když se vybatolili ven a ztratili se. Když vyrostli, museli jsme jim najít nový domov. Zlatí křečci nemůžou žít pohromadě v jedné kleci. Zaprvé jsme nechtěli další potomstvo, protože několik těch malých opravdu byli samečci, a navíc by se spolu prali o území. Jednoho si vzali naši známí, toho černého. Ostatní šli do zverimexu. Lépe se to tenkrát udělat nedalo. Byl to krásný zážitek, ale zaplatili jsme za něj Berušky důvěrou. Na začátku, v období, které je pro budování důvěry a ochočování nejdůležitější, jsme se skoro neodvažovali do klece sahat, aby mláďatům ze strachu neublížila. A potom už byla starší a nikdy se nám nenaučila důvěřivat na sto procent. Když se jí něco nelíbilo, často kousala. Ale stejně patřila do rodiny a měli jsme ji rádi. Obdivuhodné byly její stavitelské schopnosti. Přes noc dokázala přestěhovat celé vybavení klece a z podestýlky vytvořit měsíční krajinu plnou hor a kráterů. Osudným se jí nakonec stal jeden domeček ze zverimexu. Burča, jako všichni křečci, ráda okusovala dřevěné věci. Jenže tenhle domeček byl vyrobený z naprosto nevhodného dřeva, které se štípalo na dlouhé třísky, které se jí nejspíš zapíchali do žaludku nebo do střev. Někdy mi připadá, že lidé, kteří vymýšlejí věci pro zvířata, opravdové zvíře nikdy neviděli. Často na tebe i na tvých šest drobečků vzpomínáme, Beruško!

Více fotek najdete v galerii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama