PEPA II. (morče)

8. ledna 2016 v 7:52 | kovarka-eli |  Vzpomínáme...

Pepík II. byl ze všech našich morčat asi nejpřítulnější a nejhodnější, ale také u nás bohužel strávil nejkratší dobu. Už po pár týdnech se u něj projevila těžká nemoc, způsobená možná vrozenou vadou. Nikdy jsme nezjistili přesně, co to bylo. Možná nějaký druh epilepsie zkombinovaný s něčím dalším. Moje mamka s ním jezdila každodenně k veterináři na injekce. Po dlouhých dvou týdnech se Pepík opravdu zlepšil a zůstalo to tak zhruba rok, než jsme o něj přišli nadobro. Ale ten rok si žil spokojeně a často nám dával najevo, jak je nám vděčný. Byl to ze všech největší mazlík, nechal se hladit celé hodiny. Nikdy nikoho nekousnul ani to nezkusil. Měl zvláštní srst. Nebyl úplně krátkosrstý, na tvářích, na bříše a na zadku měl chlupy trochu dělší. Jeden z jeho předků byl nejspíš dlouhosrstý. Bohužel jeho další vadou bylo, že měl předkus. Horní zuby mu nedoléhaly na ty dolní, takže nemohl jíst tím pro morčata typickým způsobem, kdy si tlamičkou rychle sunou lístky dovnitř. On je spíš jenom tak pomalu přežvykoval. A kvůli té poruše na začátku asi ztratil směrové slyšení. Vždycky byl ochotný přiběhnout, když jsme volali, ale často běžel špatným směrem. Nevěděl, odkud voláme. Jednou z jeho nejoblíbenějších her, kromě mazlení, bylo bludiště. Měli jsme starou stavebnici pro děti s velkými koskami, ze kterých jsme mu v chodbě stavěli bludiště. Stěny nebyly dost vysoké ani těžké, takže je přeskakoval a bořil, ale hlavně, že ho to bavilo. No tak se měj, ty křivozubko. Nikdy na tebe nezapomeneme!

Více fotek najdete v galerii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama