Jak mluví potkani

6. února 2016 v 10:49 | kovarka-eli |  Jak mluví zvířata, aneb řeč těla
Potkani jsou velmi společenská zvířata, žijící v přírodě ve velkých koloniích, a jako taková se mezi sebou rozhodně potřebují dorozumět. Používají k tomu velmi různorodé způsoby a alespoň některé z nich bych Vám tu teď ráda představila.

Slyšitelné zvuky
Stejně jako většina zvířat mají i potkani velmi pestrou řeč těla, ale kromě toho vydávají i slyšitelné zvuky. Pro nás chovatele to ale většinou není nic pozitivního. Hlasitým pískáním nebo jiným kňučením dávají najevo strach nebo bolest a někdy je to také varování před útokem.
Když je možné slyšet potkana při dýchání - jakékoli sýpání nebo pískání, je to skoro určitě příznakem nějakého onemocnění a je nutné co nejdřív navštívit veterináře!
Několikatýdenní potkaní mláďata také vydávají hlasité zvuky, ale u nich to nevěstí problém. Snaží se tak komunikovat s námi lidmi nebo mezi sebou a matkou.
Mezi slyšitelné zvuky by se dalo zařadit i cvakání zuby. Tam je už trošku složitější význam určit. Hlasité zuřivé cvakání je varováním před útokem. Je třeba se řídit i celkovou situací. Je celkový postoj potkana výhružný, děláme něco, co by se mu nemuselo líbit? Na druhou stranu jen takové jemné chroupání a přežvykování značí spokojenost, někdy až blaženost. Třeba když potkana hladíme a chováme.

Pro nás neslyšitelné zvuky
Úmyslně jsem napsala PRO NÁS NESLYŠITELNÉ, protože potkani vydávají ještě další zvuky, které ale my lidé nejsme schopní zachytit. Probíhají totiž na ultrazvukových frekvencích. Potkani jsou vlastně velmi upovídaná zvířátka. Tenhle způsob komunikace využívají velmi často, např. při hře a zkoumání, při boji s protivníky, při rozmnožovacích rituálech, jako varování před predátory a probíhá tak i komunikace mezi matkou a mláďaty.

Řeč těla
Když se nám podaří pochopit alespoň základy řeči těla potkanů, budeme si v nich moci číst jako v otevřené knize. Není to moc složité, ale bez názorných příkladů to jde těžko. A právě ty bych vám tady chtěla dát k dispozici. Pod fotkou bude vždy popsané, co potkan dělá, co tím chce nám nebo někomu jinému sdělit a někdy také, jak bychom na to měli reagovat.

1) Když se zvedá na zadní a panáčkuje.
(ignorujte prosím moji nohu v pozadí :D)
Potkan něco ucítil, a proto strká nos "do větru", aby mohl pach lépe zachytit. Nebo se chce rozhlédnout. Potkani jsou malá zvířata a vždycky je lepší rozhlédnout se z větší výšky a lépe tak obhlédnout situaci. S tím také souvisí, že potkani rádi šplhají po nábytku, kromě toho, že z toho mají i zábavu. Dalším možným vysvětlením může být, že potkan chce dosáhnout na něco nad ním a snaží se natáhnout se a udělat se větším.

2) Když čichá a poslouchá
Něco upoutalo potkanovu pozornost. Pozorně naslouchá a snaží se zachytit všechny pachy. Naše Lily u toho i často zvedá přední nohu jako někteří psi. Když se potkani ocitnou na neznámém území, kvůli bezpečnosti ho nejdřív co nejlépe prověří všemi smysly. Je dobré nechat je být, než si zvyknou a nijak do situace nezasahovat. Mohli bychom je tím vylekat. Ale nemusí se to stávat jen někde, kde potkan ještě nikdy nebyl. Moje holky své okolí tímto způsobem prověří skoro vždy, když je vyndám z klece a pustím na zem. I když jim v našem bytě žádné nebezpečí ze strany predátorů nehrozí, dělají to díky svým instinktům.

3) Když s upřeným pohledem strnule sedí, kroutí ušima a poslouchá
Opět se stalo něco, co potkana zaujalo. Teď sedí, většinou strnule, bez jakéhokoli pohybu, točí ušima a poslouchá, velmi upřeně se dívá tam, kde by podle něho mohl být zdroj toho všeho. Potkani jsou ostražitá zvířata a neznámý zvuk nebo zvláštní pach je může snadno vyvést z rovnováhy. Po chvíli, kdy buď odhalí přičinu nebo se nic dalšího neděje, většinou usoudí, že se není čeho bát. Potkani určitě nejsou hloupí a zvyknou si na běžné zvuky domácnosti a už se kvůli nim nijak nevzrušují. Rozhodně ne v jejich kleci. Tohle se stává hlavně mimo ni, kdy jsou přirozeně opatrnější.

3) Když se myje
Navzdory všem předsudkům jsou potkani velmi čistotná zvířata. Péči o srst věnují spoustu svého času. To, že se potkan myje jako součást své každodenné hygieny, není nic zvláštního a je to pochopitelné. Někdy tím potkan ale vyjadřuje i něco víc, než se na první pohled může zdát. Když se pohodlně usadí a pokračuje s čištěním delší dobu a nezůstává jen u hlavy, ale pečlivě si čistí i bříško, záda a boky, je to opravdu jen mytí a nic víc. Když si ale jen párkrát přejede čumák předními packami, často to značí nervozitu. Stejně jako krátké podrbání. U lidí se to dá přirovnat k tomu, když si holky nejistě upraví vlasy, třeba si je zastrčí za ucho.
Potkan se nemůže rozhodnout, co má udělat. Je z něčeho zmatený a neví si rady. Moje Jackie (ta bílá) to dělá skoro pokaždé, když se ji snažím vylákat ven z klece. Nemůže si rozmyslet, jestli se jí ven chce nebo ne. Takže tam stojím deset minut, zatímco ona se drbe, upravuje, odchází a zase se vrací. Stejná situace může nastat, když potkan narazí na nějaký předmět. Nejprve k němu přičichne, udělá krok zpět, podrbe se a pak buď zkoumá dál nebo vezme nohy na ramena.

4) Když se drbe

Drbání se může být opět součástí péče o srst. Pozor ale když se potkan drbe příliš často nebo si zuřivě škrábe stále to samé místo. To ukazuje na nějakou vyrážku nebo kožní parazity a opět je nutné navštívit veterináře, který předepíše nějakou mast nebo léky. Krátké podrbání, jak už jsem psala výše, značí nervozitu a nejistotu. Záleží hodně na povaze potkana. Někteří jsou prostě nejistější a vše si chtějí pořádně promyslet. Někteří se do všeho vrhají po hlavě bez velkého rozmýšlení.

5) Když si nosí ocas nad zemí úplně rovně napnutý jako tužku
Když vypadá ocas potkana takhle, značí to vzrušení a zaujetí. Potkana něco zajímá a napjatě zkoumá své okolí, ale nebojí se. Vždy když se ocitne na neznámém území, kde ale nemá nějaký velký pocit ohrožení, ho s tímhle postojem prochází. Někdy se nám díky tomu může podařit včas zabránit nějaké jejich lumpárně. Potkani si jen tak poklidně chodí, očichávají předměty kolem sebe a pak se najednou někam cílevědomě vydají s takhle napruženým ocasem. Pak je načase, abychom zjistili, co je tak zaujalo. Může to být kartónová krabice určená jim na hraní, nebo také vaše knížka, kterou jste si zapomněli na zemi a která se, pokud ji rychle neodklidíte, může stát materiálem na nové hnízdo.

6) Když vyrovnává ocasem rovnováhu
Kromě toho, že je podle ocasu možné poznat náladu potkana a jeho zaječí úmysly, potkanům ocas slouží také k vyrovnávání rovnováhy na úzkých plochách nebo po doskoku. Částečně se s ním dokáží i něčeho zachytit - trochu jako opice, ale ne tak dobře. Když je mám na rameni, někdy se mi natahují na záda a aby nespadli, obtočí mi ocas kolem krku.
Také je pro ně důležitý k udržování správné tělesné teploty, třeba v létě při ochlazování. Když je moc horko, často holkám pomohlo, když jsme jim trochu namočili ocásky do vlažné vody.

7) Když se připravuje ke skoku
Potkani dokáží docela dobře skákat, i když to nedělají moc rádi do velké dálky kvůli jejich špatnému zraku. Většinou to není tak, že by se potkan rozběhl a bez nejmenšího zaváhání skočil do neznáma. Spíš skáčou z místa a nejdřív se pořádně rozhlédnou a připraví. Je užitečné umět rozpoznat, kdy se potkan chystá ke skoku, protože někdy není skákání úplně žádoucí. Třeba na fotce se nám Lily snaží seskočit se stolu, čímž by si mohla docela dost ublížit, kdybychom jí v tom včas nezabránili. Když chce potkan skočit, nejdřív si prohlédne místo doskoku, a tak kývá hlavou. Hlavně potkani s červenýma očima, protože vidí ještě hůř než ti s černými. Pak začne přešlapovat jako kočka. Když je blízko svislé plochy, často si na ni přední packy položí jako Lily nahoře, aby se mohl lépe odrazit. Ještě před tímhle vším někdy obchází okraj, ze kterého chce skočit, naklání se dolů a hledá místo, kde je doskoková plocha nejblíž.

8) Když prosazují svoji dominanci a perou se
Mezi potkánky může někdy docházet k jistým hádkám nebo dokonce ke rvačkám. Když vše probíhá v mezích, je to normální. Většinou ani není žádoucí, abychom jim do toho nějak zasahovali. Každá skupina potkanů má svou hierarchii, kterou si mezi sebou zvířata musí ujasnit. V mládí se proto často stává, že se potkani perou. Ještě neznají hranice a snaží se vydobýt si mezi ostatními lepší postavení. Časem se to uklidní a všichni jedinci si najdou své místo ve společnosti. Tohle chování se dá pozoruvat i u dvojice potkanů. Jeden je vždy dominantnější a ten druhý se mu podřizuje. Ten výše postavený si ale i později upevňuje svou pozici, jen už to většinou neprobíhá tak divoce. Třeba toho níže postaveného ne zrovna jemně čistí, navíc často proti jeho vůli. U nás to je tak, že bílá Jackie je postavením nad Lily. Když Jackina usoudí, že Lilinka si moc vyskakuje, v podstatě ji povalí na záda a trochu ji kouše do břicha. Lily se většinou naprosto podřídí téhle "péči", nehybně leží a nechá si všechno. Jenom občas trochu vypískne, když to Jackie trochu přežene. Stejná situace je i na fotce nahoře.

9) Když spí v nejrůznějších pozicích

Potkani vlastně většinu dne prospí. Aktivní jsou hlavně v večer, ráno a v noci. Přes den spí v nejrůznějších, někdy i dost bizarních pozicích - zatočení do klubíčka jako Lily nahoře, na zádech, s nohama nebo hlavou vysící dolů, různě naskládaní přes sebe,... Někdy spí tvrdě a i dost hlasité zvuky je neprobudí. Někdy zase vyskočí i při sebemenším zaharašení. Faktem ale zůstává, že když potkánci spí, neměli bychom je jen tak budit. Lepší je počkat si až se sami probudí. Pak budou určitě mnohem víc naladění na nějaké mazlení a hry, než když je probudíte "o půlnoci". Často kvůli tomu vznikají různá nedorozumění. Když jim budeme sahat do klece a vytahovat je proti jejich vůli ven, když chtějí spát, nesmíme se divit, když se proti tomu ohradí způsobem, který nám nemusí být moc příjemný. Respekováním jejich přirozených návyků si společné soužití v mnohém ulehčíme.

10) Když visí na mřížích a koukají ven z klece
Nevím, jestli tahle fotka vůbec potřebuje komentář. Potkani visící na mřížích a vystrkující čumáky ven. Tenhle obrázek vídám doma často. Ráno, když mají holky hlad a chtějí něco dobrého nebo večer, když už se v kleci nudí a rádi by se proběhli. Prostě něco chtějí a já musím přijít na to co. Někdy jen trochu pozornosti a společnost. Jindy, když takhle vyvádí, mám pocit, že asi umřou hlady, když jim okamžitě něco nepřinesu. :)

11) Když značkují
(Fotka zatím není k dispozici)
Potkani stejně jako spousta jiných zvířat značkují své území nebo věci, které se jim zamlouvají. Bohužel kvůli tomu někdy vznikají problémy, protože nám lidem to nemusí být příjemné. Potkani k tomu totiž používají kapičky moči. Někdy víc, někdy míň. Samičky obecně značkují méně, ale dělají to také. Problém vzniká často ve chvíli, kdy se potkani rozhodnou označkovat svého páníčka - prostě mu trochu pokapou holou ruku, triko,... a jemu se to nemusí úplně líbit, začne křičet a nedejbože je za to ještě potrestá. To je určitě špatný přístup! Zaprvé je to přirozené chování potkana, které nejde nijak odnaučit, a zadruhé vám tak potkan vlastně projevuje přízeň. Líbíte se mu, tak si vás označí a dává tím najevo, že se o tohoto člověka nechce dělit s žádným jiným potkanem (nebo spíš jinou potkaní smečkou). Má to pro vás být odměna, ujištění, že potkan vás má rád. No tak se potom prostě zvednete, ruku si utřete, umyjete a je to. Nebudete si na sebe brát vaše nejlepší značkové tričko, když si chcete vašeho myšáka pochovat. Kdo chce chovat potkany, musí se smířit i s touhle stránkou jejich života.

Změna 24. 3. 2016

Tenhle článek bude postupně doplňován. Doufám, že někomu trochu pomůže. Potkani jsou fascinující zvířata a tohle je alespoň malé nahlédnutí do jejich světa.

Jak teď na to koukám, na většině fotek mám Lilinku. :) Asi se lépe fotí, Jackie je na to moc ztřeštěná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maaya Maaya | Web | 6. února 2016 v 10:58 | Reagovat

božínku ty jsou nádherný! <3 my nikdy potkany neměli, jednou jsme měli ty bílý laboratorní myšky - ale to proto že jednu sestra zachránila, když je jeden její debilní spolužák koupil jako srandu a dával je holkám na autobusový zastávce do školní tašky -.- ale myšičky byly super :) ikdyž nám asi po roce obě umřely :(

2 kovarka-eli kovarka-eli | E-mail | Web | 7. února 2016 v 9:27 | Reagovat

[1]: Děkujeme. :) Jednu laboratorní myšku jsem měla taky. (tady je článek: http://kovarka-eli.blog.cz/1512/ferda) Měli jsme ho rádi, ale potkani jsou mnohem kontaktnější a dá se toho s nimi víc podnikat, už kvůli jejich velikosti.
Lidi jako je tvůj spolužák úplně zbožňuju, chudáci myšičky. Aspoň, že některé se nakonec měli dobře. :)
Jinak to, že ti po roce umřely, nemusí být nic zvláštního. Takhle malé myšky moc často nežijí déle než rok.
Budu ráda, když se sem ještě někdy vrátíš. :)

3 Bětka Bětka | E-mail | 20. září 2016 v 14:03 | Reagovat

krásní potkánci...taky jsme jednoho měli,ale už byl starý a umřel nám :(
Zrovna hlídáme s přítelem jednu potkaní slečnu,pač panička je na dovče a těším se,až si pořídíme další své...chtěli bychom tentokrát dva,at jim není tak smutno,když jsme v práci atd.
Potkánci jsou radost,pořád bych je měla za krkem,nosila je v kapsách a poslouchala to jejich švitoření :D

4 kovarka-eli kovarka-eli | E-mail | 23. září 2016 v 18:35 | Reagovat

[3]:Za mě jsou potkani jedni z nejkouzelnějších mazlíčků... Bohužel o své už jsem také přišla, ale časem si určitě pořídit novou smečku. Určitě děláte dobře, že chcete dva. Samota potkanům rozhodně neprospívá. Kdybyste někdy třeba potřebovali s něčím poradit, nebojte se napsat. Zkusím vám odpovědět co nejlépe budu umět. Přeji hodně štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama