Odpočívej v pokoji

19. února 2016 v 13:28 | kovarka-eli |  Novinky
V sobotu 14. 2. 2016 nás navždy opustila moje milovaná potkanice Lily, ve věku necelých dvou let.
Už nějakou dobu měla problémy (více v článku Starosti s myškami), ale poslední asi tři týdny už to bylo opravdu jenom o tom, jak dlouho ještě? Každý den jsem se vracela domů s obavou, že dnešek už Lilinka nevydrží. Komu se tohle nikdy nestalo, asi to v plné šíři nemůže pochopit.


Pokud to není bezpodmínečně nutné (třeba kvůli dalšímu chovu), tak své mazlíčky nikdy pitvat nenecháváme, takže se asi nikdy přesně nedozvím, jaký měla ta naše ubohá myška problém. Nejpravděpodobnější je nějaký skrytý nádor v blízkosti plic, protože ty se jí zavodňovali a nemohla dýchat. Poslední asi dva týdny jsme to řešili injekcemi, po kterých se jí vždy ulevilo. Není to tak, že bychom ji tu chtěli udržet za každou cenu - tedy i za cenu jejího utrpení. Ono jí totiž kromě téhle dušnosti vůbec nic nebylo. Papala, čistila se, nakolik jí to dech dovolil, tak běhala a hrála si s Jackie.

Ale nakonec už ani injekce nezabrala, a proto jsme se o víkendu rozhodli její život ukončit. Bylo to neuvěřitelně těžké a strašné rozhodnutí, ale už to nikam jinam vézt nemohlo. Lilinka už i hrozně zhubla a poslední den už nevěděla, do jaké polohy si lehnout, aby získala aspoň trochu vzduchu. Myslím, že to bylo to nejlepší a to poslední, co jsme pro ni mohli udělat. Teď tedy máme o jedno naše chlupaté děťátko míň. Bylo to strašně smutné, vždyť jsme vlastně přišli o jednoho člena rodiny.

Ale život jde dál. Když někdo chová zvířata, musí počítat i s tím, že bude zcela určitě muset jednou řešit i tohle. Navíc jsem přesvědčená, že Lily měla krásný život, ve kterém jí nic nechybělo, a měla se dobře.

Lilinka byla strašně hodné stvoření, nenapravitelný dobrodruh a průzkumník, ale na druhou stranu k nám i ke své spolubydlící hrozně jemná a hodná. Nikdy, ani omylem, nás nekousla a vždy se snažila splnit všechno, co jsem si na ni vymyslela. Na konci bojovnice s obrovským srdíčkem.

Navždy zůstaneš v našcih srdcích, Lilinko!


Její sestra Jackie je teď ale vlastně sirotek a mám pocit, že i jí je smutno. Celý život žili spolu a teď je najednou sama. Snažím se jí to co nejlépe vynahradit. Hned, jak se Jackie odpoledne probudí, si ji vyndám a co nejdéle ji mám u sebe. Učím se s ní, čtu si s ní, koukáme se na televizi,... Dokonce se už ode mě nechá i chvíli hladit, na to nikdy dřív neměla čas. Měla bych z toho radost, ale myslím, že je to jen dalším projevem její osamělosti. Časem si snad na nové uspořádání věcí zvykne. Někdo by mohl říct, že jí tedy musím koupit novou kamarádku, ale to teď pro nás není moc schůdné. Kdybych koupila jen jednu, za chvíli budeme řešit stejný problém. Musela bych si tedy přinést další dvě malá potkaňata a to bych toho doma měla už moc - tři potkani, z čehož dvě malá ztřeštěná a nevychovaná potkaňata (to ani nevím, jak by se k nim naše Jackie chovala), pubertální králík, jehož výchova a zabavení teď zabírá spoustu mého času, dva šneci, u kteých teprve zjišťuji, jak vše nejlépe uspořádat, aby se měli dobře a abych z toho já předčasně nezešedivěla, a akvárium s rybkami. Myslím, že to bych už i se školou a se vším nezvládla, nebo bych něco nebo někoho zanetbávala a to v žádném případě nechci. S Jackie to budeme muset zvládnout jen společně a já věřím, že se nám to podaří a že Jackinka tu se mnou ještě nějakou dobu pobude. Po operaci se zahojila krásně. Bohužel si sama vyndala skoro všechny stehy, ale naštěstí už to bylo zahojené, takže se nic nestalo. Už jí i začínají růst chlupy na té vyholené části. Bydlí teď sama v té velké kleci v kuchyni (dočasně byli totiž obě předtím přestěhované v malé chatní kleci bez pater) a trochu jsem jí to tam přestavěla. Všimla jsem si totiž, že už se jí nešplhá tak dobře jako dřív, takže má oobě patra snížená. V rámci možností teď vypadá spokojeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 budejovicke-tlapky budejovicke-tlapky | Web | 13. března 2016 v 11:40 | Reagovat

To je mi strašně moc líto :-(

2 kovarka-eli kovarka-eli | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 9:07 | Reagovat

Sice opožděně, ale děkuju. Pořád na ni myslíme...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama