Starosti s myškami

3. února 2016 v 17:43 | kovarka-eli |  Novinky
Se zvířátky kromě každodenních radostí přichází hlavně s věkem také starosti. Poslední dva týdny byli pro mé dvě potkanice a celou mou rodinu dost těžké. Mým holkám jsou už skoro dva roky, což začíná být na potkánky docela dost a objevilo se teď v rychlém sledu několik problémů.


Už vlastně od léta mi holky dělají takové divné zvuky. Nyní se potvrdilo, že je to opravdu potkaní vrkání, které je často příznakem nějakého respiračního onemocnění. Za veterinářem jsme byli, ale protože kromě zvukového projevu se neobjevil žádný další problém, uklidnili nás, že se zřejmě nic neděje a nechali jsme to být.
Asi minulý čtvrtek nebo pátek jsme našli u Lilinky bouličku pod přední nožičkou. Dost nás to vyděsilo, protože potkani velmi často trpí na nádory. Takže jsme popadli Lilku a jeli jsme na veterinu. Tam nám doporučili operaci, při které by měli bouličku odstranit a objednali nás na středu 3. 2. 2016. Operace se měla dělat v inhalační narkóze, která je pro hlodavce mnohem méně náročná než ta klasická injekční. Stejně jsme ale měli hrozný strach, protože jsme nikdy dřív nic takového nezažili a Lilinka je přece jenom taková docela hubená malá myška.
Jenže přes víkend se Lilky stav strašně zhoršil. To nevinné pípání, kníkání a funění se změnilo na trhané nádechy s hrozným chroptěním. Celý víkend se nám doma částečně dusila. Doufali jsme, že to přejde, ale nepřešlo. V neděli při mazlení se s Jackinkou jsme jí bohužel také nahmatali vedle ocásku bouličku. Byla ale mnohem větší než ta u Lily.
V pondělí, když jsme přišli domů ze školy a z práce, nám bylo jasné, že takhle to dál nejde. Lily očividně trpěla a nevypadalo to, že se bude nějak zlepšovat. S těžkým srdcem jsme se rozhodli její trápení ukončit. S mamkou jsme sedli do auta a jeli opět za veterinářem na poslední injekci.
Celou cestu jsem probrečela. V čekárně bylo hrozně lidí. Bylo zrovna půl páte odpoledne, takže skoro nejhorší možný čas.
Potom, co jsme přišly na řadu a vysvětlily situaci, se ale ukázala malinká naděje. Pan doktor si Lily poslechl a konstatoval, že má vodu na plicích, ale nemusí to nutně být nádor. Řekl, že jí zkusí něco píchnout a že jestli ji to nepřejde do 24 hodin, uspíme ji pak. Nejdřív se nám to nelíbilo, protože představa, že se nám tam Lilinka bude škubat a dusit další den byla hrozná. Ale přece jen tu ještě byla naděje, že se jí udělá líp. Nakonec jsme souhlasily a odvezly jsme si ji zase domů. Ještě předtím dostala dvě injekce, ale ani nehlesla.
A do večera se opravdu stal zázrak! Lily přestala sýpat a vrátila se ke svému dřívějšímu kníkání, které jsme už teď považovali za normální.
Druhý den jsme opět jeli na veterinu, kde Lilinka dostala teď už jen jednu injekci, ale buď větší nebo silnější dávku. Mělo by to vydržet aspoň měsíc. Byli jsme hrozně rádi, že všechno dopadlo tak dobře a doufáme, že teď budeme mít všichni na nějakou dobu pokoj.
Operace teď u Lily nepřicházela v úvahu, ale vzali jsme ukázat Jackie a poptat se co s ní. Opět nám řekli, že by se to mělo vyoperovat. Na středu jsme už měli objenaný termín na 11:00, takže už skoro nebylo, co řešit.
Ve středu, tedy dnes, jsme Jackinku naložili do přepravky vystlané flísem a zavezli na veterinu. (říkám si, že už jsme tam moc často na to, aby mi to bylo po chuti) Nechali jsme jim ji tam a jeli jsme nakoupit, protože jsme měli půl až hodinu čas. Ve zverimexu jsme koupili nějaké ňaminky Wigouškovi (pro myšky toho moc v obchodě nenakupujeme, většinu jsme koupili už dřív nebo máme domácí) a to už nám volali z veteriny, že si máme pro toho našeho malého pacienta přijet. Už hodně dlouho jsem se takhle nebála, takže se mi teď neskutečně ulevilo. Ještě to nebylo úplně za námi, ale operace byla hotová a to je první a určitě nejdrastičtější krok.
Jackie prý narkózu zvládala velmi dobře a teď už chodila po přepravce a čuchala do mezer jako vždycky. Ale to, co jí pan doktor, vyndával, nebyl nakonec nádor, jak si všichni mysleli. Byl to obrovský zhnisaný absces. Kdyby jí tohle prasknulo uvnitř, určitě by ji to zabilo. Nikdo neví, proč se jí tam ten absces udělal a asi se to nikdy nedozvíme. Ale když už je to venku, je to ta lepší varianta. Nádory se často dělají znovu jen tak sami od sebe, když to má potkánek v genech. Tohle byla ale reakce třeba na nějaké malé poranění nebo něco jiného a snad by to znovu zhnisat nemělo. Jackie má tři stehy, ale rána není zašitá úplně, aby mohlo vše odtéct a uvnitř nezůstalo nic, co by se mohlo znovu zanítit. Dostala antibiotika v injekci a něco na bolest. Zítra se máme přijít znovu ukázat a nechat si připíchnout další antibiotika. Teď je hlavní, aby se zase co nejryhleji rozpapala.
Po příjezdu domů kolem 12:15 jsme holky radši rozdělili do dvou klecí, aby měla Jackinka klid a kvůli zahojení stehů. Jackie je v nízké chatní kleci po morčatech a Lily v jejich klasické dvoupatrové. Jackie dostala k dispozici misku ovoce a lžičku jejího oblíbeného bílého jogurtu. Trochu si lízla a pak se šla vyspat. Behěm odpoledne se několikrát vzbudila, lízla si jogurtu, snědla kus sýra a šunky a vypadá to, že se zotavuje dobře.
Snad se nám Jackinka dobře zahojí a Lily bude v pohodě. Pokud budou injekce u Lily zabírat a nebude se nijak zhoršovat, časem ji možná také čeká operace, ale ne hned. Uvidíme, co přinese čas.
Tak nám držte palečky a pacičky a přeji, ať s vašimi zvířátky zažijete podobných situací co nejméně.

(fotka nahoře je pouze ilustrativní, nechtěla jsem myšky rušit jen kvůli aktuální fotce)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | Web | 28. března 2016 v 14:10 | Reagovat

Bobík malý.. Nám než diagnostikovali rakovinu, odebrali nejdřív pár buněk - myslím, že v tomto případě by to mohlo zavčasu osvětlit situaci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama