Wigo vs. kšíry

9. února 2016 v 10:07 | kovarka-eli |  Novinky
Tenhle článek jsem psala několikrát, protože mi spadnul počítač a já neměla nic uložené. Holt chybami se člověk učí. Nebo taky ne. Ale nevzdala jsem to a asi napotřetí se mi konečně podařilo ho dokončit. Takže si važte mé námahy :D. A teď už se můžete podívat, jak to vypadalo, když dostal poprvé kšíry pro změnu náš králíček.

Před pár dny jsem se pokusila nandat kšíry i mému králíčkovi Wigouškovi. (Kdo by měl zájem, může si přečíst, jak to probíhalo u mých potkanic zde.) Mám k tomu stále ten samý důvod. Ráda bych vzala Wigouše ven na travičku a hlavně jsem chtěla mít nějaké jištění, až pojedeme na chatu. Všechna naše zvířata tam pouštíme proběhnout na verandě, jenže tam není žádná zábrana ke schodům dolů a pod zábradlím je malá mezera. Zatím se nám všechna podařilo přesvědčit, že skákat dolů nebo lézt po schodech není ten nejlepší nápad, ale bojím se, jestli se nám to podaří i u ušáka. Přece jenom je to největší zvířátko, co jsme doteď měli a skočit z jednoho schodu na druhý by pro něj neměl být žádný velký problém. Tolik tedy k vysvětlení mých pohnutek k tomuto, podle mého králíčka, hanebnému činu.
Wigo kšíry nikdy předtím neviděl a pochopitelně je ani nikdy neměl na sobě. Už kvůli tomu by šlo o obtížný úkol, ale měla jsem ho ztížený ještě víc. Náš Wigoušek totiž, jak už možná víte, hrozně panikaří, když nemá všechny packy bezpečně na zemi. To znamená, že jsem ho nemohla prostě chytit, přidržet a kšíry mu pak nasadit. Musela jsem to udělat velmi opatrně a hlavně nenápadně co nejdéle to půjde. Probíhalo to asi takto.
Wigonek přišel a nechal se hladit jako vždycky. Já jsem ho jednou rukou hladila po hlavě a druhou jsem si připravila kšíry. Celkem rychle a bezbolestně se mi povedlo zapnout řemínek kolem krku. Jenže jakmile to cvaklo, Wigo se lekl, že ho něco drží kolem krku, a vystřelil pryč jak namydlenej blesk. Chvíli lítal po pokoji naprosto vyděšený ze zbytku nezapnutých řemínků, které se za ním smýkali a bouchali o všechen nábytek v dosahu. Pak se opět nacpal za sušičku (kam už teď smí, protože všechny nebezpečné věci byly odtamtud odstraněny) a zůstal tam sedět. Události se tedy nevyvinuly tak, jak jsem chtěla, ale s touhle možností jsem také počítala. Ono se asi ani nic jiného čekat nedalo, že? Jen jsem si myslela, že se mi to podaří zapnout celé a až pak mi Wigonek uteče, nicméně stalo se to, co se stalo. Tak jsem si sedla před sušičku a čekala jsem. Cpala jsem Wigouška pamlsky a chválila ho, jak je "statečnej a šikovnej".
Po nějaké době se trochu uklidnil a vylezl ven. Nervózně přeběhl pokoj a skočil do klece, kde se schoulil za domeček. Tam jsem na něj už mohla a po krátkém boji se mi podařilo zapnout i to druhé zapínání kolem boků. Pak se opakovalo to samé, co předtím. Wigo vyskočil a začal zase lítat a skákat po pokoji. Nakonec se ale zase zklidnil a kromě neustálého drbání a čištění se choval normálně. Běhal, skákal, něco sem tam zpapal a už nevypadal nijak traumatizovaně.
Rozhodla jsem se, že mu kšíry nechám i přes noc. Chtěla jsem, aby si na ně co nejvíc zvyknul, přestal se jich bát a aby zjistil, že s nimi může normálně fungovat. Zapínání mají na zádech (konečně!), takže by ho to ani nemělo nikde tlačit. Jen se mu to občas celé svezlo na bok, ale to taky nebyl žádný problém.
V noci se nic zvláštního nestalo. Ráno jsem mu kšíry sundala, když jsem mu dávala krmení. Neměl je utáhlé moc pevně, takže se na jeden popruh dostal zoubky a částečně ho překousal, ale není to nic, co by se nedalo spravit, nebo co by nám teď nějak vadilo.
Po téhle premiéře jsem to asi za dva zkusila znovu. Poprvé se mi vysmeknul, když jsem mu jen strčila prst pod bradu, a potom už utíkal, jakmile jenom zahlídnul záblesk červené barvy (a to mu ta červená tak slušela, ach jo). No kdybych se rozhodla, že mu je za každou cenu nasadím znovu, asi bych to dokázala, ale určitě by mě to stálo mnohem víc násilí než minule. A do toho se mi teď nechtělo.
Pozitivní na tom všem ale bylo, že se za celé odpoledne ani v noci nedokázal z těch kšír (nevím, jak se to má přesně skloňovat) vyvléknout. Je to i díky tomu, že má jinou stavbu těla než potkani, těm se to podařilo za půl minuty. V létě by to tedy mohlo fungovat. Když Wigonka ulovíme a nasadíme mu je, mělo by to vyjít. Nechci zatím moc jásat, ale naděje tu je. Jsem zvědavá, jak to bude dál.

Kdyby měl někdo zkušenosti s tímhle tématem - nasazování a učení králíčka na kšíry, popřípadě, jak zvládat takovýho ušatýho poděsa jako je náš Wigoušek, budu ráda, když se o ně se mnou podělíte. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 budejovicke-tlapky budejovicke-tlapky | Web | 9. února 2016 v 12:19 | Reagovat

Mi to trochu připomíná našeho prvního ušáka :-D Byl taky vyplašenej, ale pak si docela zvykl :-) Scoobymu jsem kšíry ani nezkoušela učit, protože bysme s ním stejně neměli kam ven chodit, ale četla jsem jednu dobrou radu - ušáčka přenést v přepravce na místo a kšíry s vodítkem mu nandat v přepravce až na místě vypouštění :-) U příštího ušáčka to takhle určitě zkusím :-)

2 Eliška Eliška | E-mail | Web | 9. února 2016 v 18:20 | Reagovat

[1]: No tak to třeba také někdy zkusím. :) Děkuju za radu.
Jakto že byste se Scoobym neměli kam chodit? Travičku musí mít přeci rád každý ušák.

3 budejovicke-tlapky budejovicke-tlapky | Web | 11. února 2016 v 11:13 | Reagovat

[2]:No ono u nás na sídlišti je plno pejsků a nezodpovědných majitelů, stačí, že s nima mám konflikty, když venčím holky :-D No a Čikýska jsme kdysi brávali k ddovi na zahradu, když už neměl pejska, ale nyní tam bydlí mamka a má fenku, se kterou by to asi neladilo :-D Ona není zlá, ale asi by ho utahala a do ohrádky ho dávat nechci :-)

4 kovarka-eli kovarka-eli | E-mail | Web | 14. února 2016 v 16:15 | Reagovat

Aha, no tak to jo. My máme štěstí, že máme tu chatu a navíc docela blízko Budějovic. :)Tam se vždycky všichni vyřádí. Jinak bychom vlastně taky neměli kam chodit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama