Žabky

2. března 2016 v 21:26 | kovarka-eli |  Vzpomínáme...

To jsem zase jednou dostala jeden z mých super nápadů a rozhodla jsem se, že si doma vychovám malé žabky úplně od vajíčka. Měla jsem to v plánu už nějakou dobu a všechny potřebné věci jsem měla docela promyšlené a připravené, ale jedna zásadní mi chyběla - ty žabí vajíčka. Nakonec se mi je povedlo najít u jednoho rybníka, kde jsme byli minulé jaro na procházce. Byla to vajíčka skokana hnědého, jak jsme se později dozvěděli. Už tenkrát bylo jisté, že to nejsou vajíčka ropuchy, protože ty je mají v takových dlouhých provazcích, narozdíl od skokaních, která jsou v takovém neforemném shluku. Pár jsem si jich tedy odebrala do krabičky a vydali jsme se domů.
Tam jsme připravili akvárko (skleněné bez horního krytu, asi 25 x 15 cm velké, hloubku už nevím). Na dno jsme nasypali směs malých kamínků, štěrku a písku a jako rostliny jsme použili vodní mory z našeho většího akvária pro rybičky. První část celého tohoto experimentu mám zapsanou i se všemi daty a poznámkami, ale druhá část se bohužel ztratila, takže tam se můžu spoléhat jen na svou paměť.
Vajíčka jsme si přinesli 11. 4. 2015 a všechna se vylíhla den nato, 12. 4. Na začátku jsme tedy měli 10 malých půlců. Zprvu se moc nepohybovali a spíš tak vyseli na těch vodních rostlinách, ale postupně rostli a zvětšovali se. Krmili jsme je myslím krmením, které používáme pro naše akvarijní rybky, ale zprvu ho něchtěli. Jedli asi hlavně řasy z vody a z rostlin a zbytky z vlastních vajíček. 16. 4. už získali takový kruhovitý tvar a ten den jsme jich napočítali už jen devět. Od dalšího dne se začínají víc pohybovat a plavou po celém akvárku. 19. 4. začínají jíst naše rybí krmení (i když touhle poznámkou si nejsem moc jistá). 21. 4. jsme ráno jednoho našli ležet na boku dole na kamínkách a večer zemřel. Příčinu jsme nezjistlili. Teď jsme jich měli už jen osm. 23. 4. už měří i s ocáskem 2 cm, samotné tělíčko asi 1 cm. A tady končí mé poznámky. Další stránku už nemám, takže ani přesné datumy. Jisté je, že dál rostli a přesně podle očekávání jim narostli nejdřív zadní nožičky, pak přední (narozdíl od čolků, u kterých je to přesně opačně - nejdřív přední a potom zadní). Postupně začínali vypadat víc jako malá žabka s ocáskem. Vytvarovala se hlava i proporce těla. Později jsem jim pak chodila kupovat jako potravu zmražené nitěnky, které u nich měli velký úspěch. Ocásek vypadal stále menší až zmizel úplně. A to už začali problémy. Akvárko jsme sice přizpůsobili tak, že tam byl i kořen a kameny na suchu, protože dospělé žáby už nemohou dýchat pod vodou, ale stejně už to pro ně nebylo vhodné. O jednu nebo dokonce o dvě jsme pak přišli (Nevím to už jistě, protože jsem doma zrovna v tu dobu měla zmatek kvůli něčemu jinému). Možná jim nějaký instinkt velel najít si nějaké jiné místo k bydlení než tu louži, kde doteď žili nebo jim to tam už bylo prostě malé, nicméně se snažili skákat ven a odcházet pryč a některé si přitom zřejmě ublížili. Pochopili jsme, že takhle to dál nepůjde a rozhodli jsme se je vrátit do přírody, jak bylo od začátku v plánu. Vybrali jsme takový hezký malý rybníček, okolo trochu zarostlý rákosím a s viditelnými chuchvalci vodních rostlin pod hladinou, kam jsme našich šest nebo sedm žabáčků odnesli. Akvárko jsme u břehu naklonili a nechali naplnit vodou z rybníka a žabky za chvílli pochopily tuto nabídku svobody a opatrně jí využili. Tichounce vyklouzli z akvárka a zmizeli v hlubině. Od té doby jsme je už neviděli, ale věřím, že alespoň některým se podařilo přežít.
Takhle tedy probíhalo naše malé žabí dobrodružství.
Tady je pár záchytných fotek jednotlivých stádií:
1) pulec jen s ocáskem

2. pulec se zadními nožičkami a ocáskem

3. malá žabka ještě s ocáskem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama