To je rušení nočního klidu!

3. dubna 2016 v 19:38 | kovarka-eli |  Novinky
Na začátek mám pro vás jednu dobrou radu. Pokud si právě teď plánujete pořizovat králíčka a přemýšlíte, kam umístit klec, určitě si ji nedávejte do pokoje, kde obvykle spíte!

Já totiž od té doby, co k nám přišel Wigoušek (tedy září 2015) nemám dovoleno spát déle, než tak do 6:30. A to mám ještě štěstí. Wigo je zvyklý, že za normálních okolností - v pracovním týdnu - dostává svou snídani právě kolem 6:30. A v ten samý čas ji vyžaduje i o víkendech, svátcích a prázdninách. To je u zvířete celkem normální a pochopitelné. Ale snad ještě víc se dožaduje pohybu. Někdy má dokonce plnou misku ještě z večera, ale stejně v té kleci řádí jako šílenec. A to myslím doopravdy.
Samozřejmě jsem to, že klec s králíkem nemá být v ložnici, slyšela i předtím, než jsme si Wigonka pořídili. Ale říkala jsem si, že, když jsem to úplně v klidu přežila v jednom pokoji přes noc s morčetem, králík nebude zase takový rozdíl. Ale ano, je to velký rozdíl!
Náš Pepík totiž nanejvíc chroustal seno nebo se tam chvíli trochu hrabal, než se uložil ke spánku. Wigo dělá to samé, ale vyvinul si jednu velmi účinnou metodu, jak dostat to, co chce, v podstatě v kteroukoli denní i noční dobu.
Má to rozfázované. Když nereagujeme, přitvrzuje. První fáze je, že se začne ochomýtat kolem svých mističek, které díky tomu cinkají o sebe. Myslím, že to vlastně není úmysl. Spíš se vzbudí a dělá to přitom, jak leze po kleci. Nicméně hluk to je. Ale ne tak strašný, aby mě to vzbudilo. Takže v téhle fázi většinou ještě pořád sladce spím. Druhá fáze je, že začne po kleci běhat a skákat nahoru na domeček a zase dolů. Má totiž docela velkou klec, kde může udělat tak 2-3 skoky, než narazí na mříže. To mě už většinou probudí a já jen nehnutě ležím a snažím se spát dál. Postupně jsem úplně v křeči, protože se bojím pohnout. To proto, že jakmile zaslechne, že už nespíme, pustí se do třetí a nejhorší fáze. To udělá stejně, ale já přesto vždycky doufám, že se mi podaří znovu usnout dost tvrdě dřív, než to začne. V třetí fázi začne hlodat a kousat mříže klece, přičemž se celý ten kovový vršek rozdrnčí a dělá to nepředstavitelný kravál. Občas se zvedne na zadní a ještě do nich strká.
Podle mě je nemožné u toho spát. Moje přesvědčení ale vyvrací má sestra, protože ta spí jako dřevo, až do té doby, kdy s ní přijde ráno zatřást mamka. A teď si představte, že vám tohle dělá váš ušatý miláček třeba ve čtyři ráno... To se naštěstí moc často nestává, ale už jsem to také zažila.
No ale jak toto řešit, že? Já se musím přiznat, že jsem na to ještě nepřišla. Většinou u sebe mám rozprašovač s vodou (kterým přes den rosím šneky) a když to začne kousat, postříkám ho. Jenže to ho zažene asi tak na dvě minuty, načež začne stejný kravál jako předtím. Chvíli se ho takhle pokouším trestat, ale nikdy to nepomáhá. Z Wiga leje voda, ale je mu to jedno. Poslední dobou ho prostě nechávám na pokoji. On se nějakou dobu snaží, pak si zobne z misky a třeba ještě na půl hodinky zalehne. A pak svůj ďábelký plán zopakuje. Prostě se chce teď hned sofort proběhnout, nebo už v té krabici zešílí. Nakonec to v 90% případů dopadá tak, že vstanu, dám mu jídlo a pustím ho ven. Když je moc brzo, ještě si lehnu a poslouchám jeho spokojené cupitání po pokoji. Usnout už se mi skoro nikdy znovu nepodaří.
Abych ho mohla takhle pouštět bez dozoru ven, museli jsme zabezpečit celý pokoj tak, aby se mu nic nemohlo stát a aby nám pokud možno nezdemoloval všechno vybavení pokoje. Ještě to má svoje mouchy, ale postupně to dolaďuji. Problém je, že když zamezím jedné lumpárně, Wigouš ihned přijde na další. Věřím, že nakonec to bude dokonalé, ale ještě to nejspíš bohužel nějaký čas potrvá. Jednou z nevyřešených potíží je to, že Wigo s oblibou skáče mojí malé sestře do postele (máme palandu a ona spí dole). Často ji tak vzbudí a jednou to odnesla i škrábancem, když jí přistál na holém krku. V plánu je, že dostane k posteli nějaké záclonky, přes které se tam Wigo nedostane.
Já chápu, že tenhle přístup není zrovna výchovný. Na začátku jsem se snažila být neústupná a prostě ho ven nepustit, ale nemá to skoro žádné výsledky. Odnaučit ho ty mříže kousat se mi nedaří a myslím, že to ani moc nejde. Asi si umíte představit, jak jsem na něj v noci naštvaná (občas bych ho vážně přetrhla), ale pak stačí, aby ke mě ráno přišel, drcnul do mě a plácnul sebou přede mě na zem, abych ho hladila.
Dobře ví, jak si mě udobřit. Ať jsem sebevíc rozzlobená, stejně mě to vždycky přejde a ještě tam deset minut sedím a mazlím se s ním. A pak kvůli němu běžím na autobus, protože mě zase zdržel moc dlouho...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 farmacihelna farmacihelna | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 18:20 | Reagovat

Vidím že máš rád/a zvířátka. Na mém blogu pořádáme soutěž o nejhezčí zvířátko. Více zde: http://farmacihelna.blog.cz/1604/velka-jarni-soutez

2 Ďábelská Victoria Renkse Ďábelská Victoria Renkse | Web | 5. dubna 2016 v 20:43 | Reagovat

Nádherný článek

3 kovarka-eli kovarka-eli | E-mail | 8. dubna 2016 v 15:48 | Reagovat

[2]:Děkuji za pochvalu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama