Příroda umí být krutá

14. května 2016 v 8:42 | kovarka-eli |  Z přírody
Docela dlouho jsem se rozmýšlela, jestli sem tohle dávat nebo ne. Nakonec jsem si řekla, že pro mě to byl docela silný zážitek a že třeba zaujme někoho dalšího.
Jeden z minulých slunečných víkendů jsme opět trávili na chatě (letos poprvé i s Jackinkou, ale zatím bez Wiga). Odpoledne jsme se vydali společně s taťkou a sestrou k jednomu potoku hledat mihule. To je takové zvláštní vodní zvíře s protáhlým tělem, ještě primitivnější než ryby. Začátkem května se v tomhle potoce třou, ale asi jsme to tentokrát propásli. Nebudu to dál rozvádět, protože jsme stejně žádnou neviděli. Narazili jsme ale na něco jiného.


Cestou tam jsme totiž v porostu na břehu potoka našli užovku obojkovou, která zrovna ulovila skokana. Nejdřív jsme zůstali koukat a pak jsme se pustili do focení. Už párkrát jsem tohle viděla, ale ještě nikdy takhle zblízka. Tentokrát chytila užovka žábu za hlavu, což je možná milosrdnější. Už jsme dřív pozorovali žabáka chyceného za nohu, který se ještě hrozně zmítal a kvákal. Ale ani tenhle ještě nebyl mrtvý. Občas kolem sebe marně hrabal nohama. Jednu zadní měl nejdřív vystrčenou v takovém nepřirozeném úhlu nahoru, ale pak se zase pohnul a složil obě k sobě. Na užovku to bylo docela velké sousto, ale nepochybovala jsem, že nakonec ho do sebe dostane. Hadi totiž nemají čelisti pevně srostlé s lebkou, což jim umožňuje pozřít kořist, která je mnohonásobně větší než jejich hlava. Opakovanými žvýkavými pohyby se na svou kořist postupně jakoby nasunou. Po tom, co sní něco takhle obrovského, se přemístí někam do ústraní a klidně i několik dní svou večeři tráví a odpočívají. Nebohý skokan to měl tedy už spočítané. Na cestě zpátky jsme se po ní ještě koukali, ale už byla pryč.

Tady už jsou nějaké ty fotky. Předem upozorňuji, že záběry jsou docela drastické.



(Všechny tři fotky jsou mého taťky. Já fotila také, ale jeho zrcadlka to zvládla lépe)

Všechno, co jsme viděli, je naprosto přirozené. Hadi přece také musejí jíst. Proto mě ani na chviličku nenapadlo žabáka nějak "zachraňovat". Zaprvé by mu to už stejně nejspíš nepomohlo a zadruhé pak bych uškodila hadovi, protože ten by přišel o poctivě ulovenou kořist. Na pohled to sice vypadalo docela hrozivě, ale tak už to v potravním řetězci chodí.

Příroda umí být krutá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 © Kočičí máma píše © Kočičí máma píše | Web | 21. května 2016 v 20:05 | Reagovat

Ten třetí obrázek je krutý O.O :D .. Dneska, když jsem šla z procházky, omylem jsem šlápla na mládě užovky - ani jsem si to neuvědomila. Upozornila mně na to sestřenice.

Konečně jsem našla aktivní blog o zvířatech! Spřátelíme?

2 Karol Dee Karol Dee | Web | 21. května 2016 v 23:00 | Reagovat

Spíš bych do nadpisu dala, že příroda je nádherná. :P Krutost v tom opravdu nevidím. Krutost je hlavně lidská vlastnost, když se zabíjí a ubližuje pro pobavení nebo jen tak, z nudy. Z mé strany vyvolávají fotky morbidní zájem.
Závidím ti takové rodinné zázemí, já zmínit mihuli, nejspíš se mě doma zeptají, co to je za brouka.

3 Eliška Eliška | Web | 22. května 2016 v 16:20 | Reagovat

Děkuji za oba komentáře. :)

[1]: Najít užovku není tak složité. Také ji často zahlédneme někde na procházce, ale zajímavé setkání je to vždycky. A přežila to ta malá? Já jsem také ráda za každý zajímavý blog o zvířatech, tak proč ne?

[2]:Možná se to úplně nepovedlo, ale snažila jsem se vysvětlit, že je to tak normální, že to takhle prostě chodí. Hadi žerou žáby. Z mé strany byl na místě také spíš fascinovaný vědecký zájem, ale když se na to podívám z žabákova pohledu, prostě mi to kruté přišlo. Kdyby byl hned mrtvý, tak asi tolik ne. Ale to jak se zmítal a hrabal nohama vypadalo vážně hrozně a muselo to určitě trvat dost dlouho.
A ano, celá moje rodina je biologicky zaměřená. Jsem si vědoma, jaká je to výhoda a jsem za to ráda. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama