Šnečata

8. května 2016 v 11:30 | kovarka-eli |  Novinky
Možná by vás zajímalo, jak dopadlo naše šnecí nadělení. Podle mě celkem dobře. Nakonec jsem si s menšími nebo spíš většími zmatky, přesuny, domluvami a rozmluvami opravdu ponechala deset malých šnečků. Ostatní byli darováni do DDM v Českých Budějovicích a ponecháni svému osudu. A o těch deseti bych teď ráda poreferovala trochu podrobněji.


Stále platí, že jednoho si chceme nechat a bude bydlet společně s Mouem a Kvídem. Už jsme si i vybrali kterého. Úplně na začátku, jen pár dní po jejich vylíhnutí, se stala nehoda. Šnečci byli přestěhováni do toho plastového boxíku, který jsem si prozíravě koupila na minulé TERA burze. Chtěla jsem jim ráno dát najíst a nevšimla jsem si, že jeden šneček se stále drží víka, které jsem zvedla a chtěla jsem ho položit vedle na stůl. Malý šneček nebyl připravený na takhle prudký pohyb a neudržel se. Spadnul a ulita bohužel náraz nevydržela a v jednom místě trochu křupla (takhle malí šnečci ji mají totiž opravdu hodně křehkou). Nyní je šnek v naprostém pořádku a na tuhle událost si už určitě nepamatuje. Ale ulita se samozřejmě zajizvila a je to trochu vidět. Je mi moc líto, co se stalo, ale teď už s tím nic neudělám a šnek je po fyzické stránce v pohodě. Problém je pouze estetický a navíc až povyroste, přesune se prasklina na spodní stranu ulity a předpokládám, že vidět to už nebude. Přesto jsme se sestrou rozhodli, že si necháme právě tohohle. Pokřtily jsme ho Albert (snůška A1 - spíš sranda, ani nevím, jak se ty vrhy/snůšky číslují). Zatím bydlí spolu se sourozenci v plastové bedničce, protože jsem se bála, aby ho Mou a Kvído nějak nešikanovali nebo nepodupali. Tak to by byl Albert.

Ti ostatní jsou z většiny zamluvení, ale ještě si pro ně nikdo nepřišel. Dalo mi docela práci sehnat někoho, kdo by měl o tyhle mazlíčky zájem. Zjistila jsem, že existují zhruba tři rozdílné názory. První - znechucení, strach (ano, najdou se lidé, kteří mají panickou hrůzu ze šneka): No, to je vážně hnus! Jak to vůbec můžeš mít doma?! Já bych to nejradši hned rozšlápnul/a. Vůbec se s tím ke mně nepřibližuj! Druhý - zdovřilý zájem a snad ještě zdvořilejší odmítnutí: Jsou vážně moc zajímavý. Ale bohužel na ně nemám místo/ rodiče mi je nedovolí/ neuměl bych se o ně starat, neudržím naživu ani kytku/ mám kočku, co by je sežrala/... Nevymýšlím si to, tohle mi vážně lidi říkají. A třetí typ lidí - naprosté nadšení: Už dlouho jsem je chtěla, ale nesehnla jsem je! Ty jsou hustý! Jak se o to mám starat? Máš ještě nějaké volné?
Ten třetí názor je samozřejmě nejlepší, jak jinak. Ale jednání a domlouvání se s těmi lidmi už tak lehké není. Asi po dvou měsících od vylíhnnutí a po měsíci od té doby, co už jsou přímo k odběru, jsem odevzdala pouze dva. Všechno se hrozně protahuje a komplikuje. Někdo nakonec přece jen odmítne, někdo jede pryč na dovolenou, někdo stále ještě nesehnal potřebné vybavení. Snažím se všem těm lidem co nejvíc pomoct a poradit (často na tom i finančně prodělávám), ale stále se to nějak nechce pohnout. Doufám, že do letních prázdnin se to nějak vyřeší, ale poslední dobou si tím přestávám být jistá. Upřímně mým jediným přáním je, aby se měli po zbytek života dobře a tomu podřizuji všechno ostatní v téhle záležitosti. Někdy to není úplně jednoduché, protože dobrá vůle musí být na obou stranách, ne jen na té mé. Ale neztrácím naději, nakonec se vše určitě nějakým způspobem vyřeší. I kdyby to mělo být tak, že mi jich doma zůstane víc než jeden. Tak budu hledat nové majitele dál.

Šnečci samotní mi dělají radost. Někdo mi vyprávěl, že jim nikdy nepřežili všichni, vždycky tak půlka. Já jsem nepřišla zatím ani o jednoho. Jsou mezi nimi sice znatelné rozdíly v růstu a velikosti, jenže oni samotní za to nemůžou. Cca půlka z nich byla asi na 14 dní umístěna také v DDM, protože jsem si myslela, že tolik jich prostě neudám. Ukázalo se, že je víc zájemců, než to vypadalo, tak jsem si je vzala zpět. V DDM právě teď provádějí nějaké úpravy a zrovna šneci jsou přemístěni do chladnější části, než jsou zvyklý, a moje šnečata na to zareagovala zpomalením růstu. Jsou teď proto o něco menší, než ti, kteří u mě doma zůstali celou dobu.

Tady jsou ti, co zůstali u mě. Měření proběhlo 16. 4. Počítá se jen ulita, protože tělo natahují podle potřeby, a to od zadní špičky ulity až po přední hranu. Foto není moc kvalitní, ale měří 3 cm a pár milimetrů k tomu.

A tady jsou ti, kteří byli na těch 14 dní pryč. Měření ve stejný den - 16. 4. Neměli v té době ještě ani plné 3 cm.

Poprvé jsem šnečata fotila asi měsíc po vylíhnutí - 16. 3. Teď si můžete prohlédnout výsledky mého snažení.
Nejdřív se trochu ostýchali a odvážili se jen krátce se porozhlédnout jedním okem.

Tady už v celé své kráse. V téhle době ještě neměli barvy, které budou mít v dospělosti. Jsou ještě takoví "průhlední".

Přišel se na nás podívat i jeden z rodičů.

Srovnání velikosti - vypadají jako David a Goliáš.

Fotky, kde jsou malí i velcí, mi přijdou nejhezčí.

Pro informaci - Na tom stole je pod nimi fólie, někde je to na fotce trochu vidět. Takže ne, nenechávala jsem si dobrovolně zašpinit stůl. Přece jenom, je to stále šnek a slizcí prostě trochu jsou.


Druhé focení je ze stejného dne, jako jsou měření výše - tedy ze 16. 4. Přesně o měsíc později, než první focení.

Teď už nevypadají tak průhledně a krásně se vybarvují. Ulitky jsou již mramorované a tělo dostává takovou tu přirozenou béžovou barvu.

Ve skupince vypadají pěkně. Už se tolik nebojí a vylézají rychleji než dřív.

Ale někdy je přece jen jistější zůstat schovaný. Jen pro jistotu.

Proč ho obcházet, když ho můžu přelézt?

Tenhle druh ovoce ještě neznám...

Šnečata už mají za sebou i první koupání a zvládli to skvěle. Narozdíl od dospělích žerou každý den a naučili se jíst prakticky všechno. Už jsem párkrát slyšela, že achatiny umí být i pěkně vybíravé. Někdo mi vyprávěl, že ty jeho se nedotknou ničeho jiného kormě salátu. Ale nevím, jestli na to ti lidé jen nejdou špatně. Těžko říct. Snažím se je i brát ven z terárka na ruku, aby si na to trochu zvykli, ale nemám na to moc času. Celkově se mají podle mě dobře a ještě se uvidí, jak se všechno nakonec vyvine.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 12. května 2016 v 21:24 | Reagovat

Ode mě by ses asi dočkala zdvořilého odmítnutí - už jsem z nich asi vyrostla. :) Albert bude fajn přírůstek, snad ten zbytek udáš :)

2 Eliška Eliška | Web | 14. května 2016 v 8:00 | Reagovat

[1]: Mě šneci zatím baví :D Vypadá to celkem dobře. Úplně nezadané mám momentálně jen dva, ostatní mě ujišťují, že je stále chtějí a vezmou si je. Tak se uvidí. Děkuji za komentář. :)

3 Lenča Lenča | Web | 31. května 2016 v 21:59 | Reagovat

Taky máme achatinky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama