Výlet do pražské zoo

22. května 2016 v 18:45 | kovarka-eli |  Akce
Minulý týden ve středu jsme se školou jeli na výlet do Prahy do zoo. Už jsem tam párkrát byla, ale vždycky si to ráda zopakuji. Zoologických zahrad není nikdy dost. :D

Na prohlídku celé zoo jsme měli omezený čas, takže jsme si museli trochu pospíšit, abychom to všechno stihli. Trochu se to odrazilo na mé fotodokumentaci, protože u každého zvířete jsem stihla udělat max tři fotky (když se nepovedli, tak smůla) a už mě spolužáci táhli dál. Na jednu stranu mě to trochu zlobilo, ale na druhou stranu jsem byla vděčná, že mě honí, jinak bych se zasekla u jednoho výběhu (typu lachtanů a tak) a nestihla bych ani polovinu toho, co jsem chtěla.
Větší část jsme si prošli už dopoledne, takže jsme se vyhnuli těm strašným návalům lidí. Navíc byla středa - všední pracovní den, tak to byla celkem pohoda. V pavilonech bylo sice stejně k nepohnutí, ale s tím už se člověk musí smířit.
Dalším bonusem bylo to, že takhle na konci jara jsme snad v každém druhém výběhu objevili mláďátka. Viděli jsme malé lamy, bizony, zubry, všechny možné antilopy, hrocha, surikaty, lachtany, mravenečníka...





A kromě toho jsme měli štěstí i na dvě z momentálně největších atrakcí: nový přírůstek ve výběhu indických slonů a malinké děťátko gorily Shindy.

Malý slon je velkým úspěchem, protože je to (jak jsem se na místě dozvěděla) první slůně, které se tady narodilo i tu bylo počato.
Jeho matka a jedna z tetiček se od něho nehnou na krok a neustále ho bedlivě hlídají. Sloník je zvědavý, ale od mámy se nehne dál než na pár kroků a většinou se tiskne k jejímu břichu. Pevně doufám, že se mu podaří ve zdraví přežít první roky života a bude se mít dobře.


Bylo krásné počasí, tak proč si trochu neodpočinout na sluníčku?


V pavilonu goril bylo hrozně lidí, ale přesto se nám povedlo gorilátko alespoň na chvíli zahlédnout.


Mámu ale po chvíli přestal přehnaný zájem dvounožců bavit a k velkému zklamání přihlížejících se k nám pomalu a bezhlesně otočila zády. Ani se jí nedivím. V obchůdku jsem si pak koupila pohled, který je mnohem hezčí než moje nekvalitní fotky.

Žirafy jsou také velmi oblíbenou atrakcí, takže jsme je samozřejmě nemohli vynechat. Myslím, že obrovský travnatý výběh za Údolím slonů je pro tyto majestátní obry přiměřený. Jedna z žiraf dokonce na chvíli opustila krmelec se senem a přišla se na nás podívat víc zblízka.



Moc nás potěšil také pohled na lední medvědy odpočívající na sluníčku. S takovým kožichem toho ani moc dalšího podnikat momentálně nemohou. Jeden z nich se na chvíli zvedl na nohy, kolébavě došel ke schodům a s velmi ospalým pohledem hodnotil, jestli mu to vůbec stojí za námahu. Zřejmě usoudil, že ne, protože po chvíli se otočil a opět se připojit ke svým ležícím kamarádům.


Vzhledem k tomu, že jsme se o nich nedávno učili ve škole, zájem vzbudily i tyto bizarní ryby -lezci.


Jsou zvláštní hlavně tím, že dokáží dýchat i nad vodou a pomocí silných prsních ploutví se trhaně pohybují po vyčnívajících kamenech a kusech dřeva.

Nevím sice proč, ale jak jsem si všimla, mezi jedno z nejoblíbenějších zvířat patří fenek.


Musí se nechat, že je roztomilý, ale nevěděla jsem, že ho tolik lidí zná. U spousty podle mě mnohem známějších zvířat narážím pouze na prázdné výrazy a nezájem. Bohužel po prohlášení, jak je krásný a roztomilý, většinou následuje věta: "Toho si pořídím domů!" Vůbec nemá cenu vysvětlovat, že to asi nebude ten nejlepší nápad.

Já osobně rozhodně fandím lachtanům. V Praze mají krásný výběh, kde je veliká tribuna a v jednom místě je vidět i pod vodu. Tady bych dokázala sedět klidně hodinu. Bohužel mi na to nezbýval čas, ale pár fotek jsem přesto stihla. Ve stejnou dobu se přišla na lachtany podívat ještě jedna škola. Děti byli hrozně malé, každý měl takovou tu reflexní vestičku. Docela ráda bych znala odpověď na otázku, kterou položil malý klučík vedle mě: "A proč plavou těma očima dolů?" Zdá se totiž, že lachtani se moc rádi vozí pod vodou na zádech. Očividně si to velmi užívají a já jenom žasnu nad tím, jak rychle dokážou plavat (a to se ani moc nesnaží) jen díky občasnému ledabylému mávnutí ploutví.
Kromě hejna menších dovádivých samiček jsme viděli i samce, jménem Meloun. Oproti nim je prostě obrovský. Ten když připlave, tak to je něco. Nakonec potom vylezli z vody na břeh a tam byl rozdíl ve velikosti ještě patrnější.



Když už mluvím o tom, co se líbilo mě, nemůžu zapomenout také na ještěry. Poslední dobou jsem jimi mírně posedlá. A vím přesně, kdy to začalo - Na TERA burze, kde jsem aspoň 20 minut držela a hladila jednu agamu vousatou. Kdyby to bylo jen trochu možné, už bych měla jednu takovou určitě doma. Bohužel to ale nejde, tak jsem se kochala alespoň těmi v zoo. A výběr byl podle mě víc než postačující. Tady jsou nějaké ukázky.

Jeden z mladých varanů komodských

Ten výraz...

Krasavec...

Skupinka vyhřívajících se leguánů

Tohle sice není ještěr, ale bylo to velmi impozantní. Obrovská anakonda ležící ve vodi a kolem ní plující velký rejnok - trnucha s jedovatým bodcem na ocase.

Ale úplně nejvíc jsem byla unešená ještě z něčeho jiného. Výhercem se pro mě stal velemlok japonský/čínský (teď nevím, kterého přesně mají v Praze). Já vím, zvláštní volba. Také jsem se zamýšlela nad tím, co mě k tomu vedlo a přišla jsem na několik důvodů. Zaprvé jsem ho nikdy neviděla, narozdíl třeba od lachtana nebo slona. Dál jsem se na něj těšila už dopředu, protože jsem věděla, že je nedávno do zoo pořídili a šla jsem tam s cílem ho vidět, což se mi opravdu povedlo. Zatřetí mě naprosto uchvátil jeho skutečný vzhled, počínaje velikostí. Vždyť ten MLOK měl větší hlavu než já! Má také naprosto dokonalé maskování. Dokud jsem neukázala na jednu "skálu" a neoznačila ji za velemloka, moji kamarádi ho vůbec neviděli. V pavilonu bylo šero, což k tomu určitě také přispívalo. A musím říct, že působil vážně docela děsivě. Obrovská široká huba, ve které by ukousnutý prst (ano i to dokáží) zmizel jako nic v kombinaci s malinkýma bezvýraznýma očkama, silným ocasem a bleskurychlými reakcemi - no musím říct, že je to vážně docela obluda. Což ale nijak nesnižuje mojí fascinaci jím a dojem, jakým zapůsobil na všechny přítomné. Stihla jsem jednu fotku (kvalita opět nic moc), než mě okřikla nějaká ošetřovatelka, že focení je zakázané, což jsem nevěděla. U některých zvířat je vážně třeba vidět je na vlastní oči, protože v dokumentu je vše (jak jsem nyní zjistila) často dost zkreslené. Na tohle setkání tváří v tvář určitě nezapomenu.


A abych to zakončila něčím veselým, tady je fotka nějakých ptáků podobných křepelkách (myslím, že se to jmenuje stepokur nebo tak nějak), u kterých jsme se nemohli přestat smát. Holt ať si každý udělá pohodlí, jak myslí!


Výlet byl naprosto skvělý a jsem moc ráda, že jsem jela. Cesta tam a zpátky je sice pro mě skoro vždy utrpení (a to mi ani nebylo špatně), ale určitě to stálo za to. Pražská zoo je veliká a pokaždé se najde něco, co jsem minule přehlédla nebo je postavena nová expozice a tak. Fotek mám samozřejmě mnohem víc, pokusila jsem se vybrat jen ty nejzajímavější. Úplně jsem třebaa vynechala ptáky a taky šelmy, ty stejně většinou spaly. Snad se mi to povedlo a úplně jsem vás nezahltila.
Jediné co mě trochu mrzí je to, že jsem odjela, aniž bych zahlédla jediného koně převalského, což je pro milovníka koní jako jsem já rozhodně úpadek. Prostě se nám nějak nevešli do programu.

Ale o důvod víc, znovu se tam co nejdřív vrátit. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Králičí máma píše Králičí máma píše | Web | 23. května 2016 v 8:13 | Reagovat

Do zoologických zahrad jsem chodila vždycky hrozně ráda, i teď bych chodila, ale strašně mi vadí, jak se do zoo zakomponovávají dětská hřiště..co to má být? to aby se děti v Zoo nenudily? Vždyť tam mají chodit proto, aby poznávaly zvířata. Dopadá to tak, že dospělí koukaji na zvířata a děti to nezajímá a hrajou si na skluzavce nebo jezdí ve vláčku...strašně mě tohle rozčiluje...pak děti nemaji naučený vztah ke zvířatům, jak k nim přistupovat a nedělá jim problém jim pak ubližovat... Celé je to v našich zoo špatně a je to velká škoda, protože naše zoo jsou si myslím na dost vysoké úrovni.

2 Eliška Eliška | Web | 23. května 2016 v 14:19 | Reagovat

[1]: Docela souhlasím, ale pro mě to určitě není důvod k tomu tam nechodit.  :) Prostě tam jsou, tak si jich nevšímám, a koukám do výběhů a pavilonů. Mě spíš vadí ty davy lidí (včetně křičících malých dětí na hřišti), když se nemůžu ani vymotat po cestě pryč. Ale jak říkám, tentokrát to bylo fajn (na Prahu) :D. Jinak já jsem kromě kraťounké  procházky po vídeňské zoo neměla možnost vidět, jak vypadají zoo v zahraničí, tak nemám srovnání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama