Wigouškovy první narozeniny

5. května 2016 v 19:11 | kovarka-eli |  Novinky
O víkendu 16. 4. jsme s naším králíčkem Wigouškem oslavili jeho první narozeniny. Přesný den známe díky očkovacímu průkazu od jeho bývalé paní chovatelky (narozdíl od Jackie). Takže jsem Wigonkovi v ten památný den udělala dort s jednou svíčkou, dostal své oblíbené pamlsky a byl řádně nafocen. :)


Kvůli králičímu stravování jsem měla u dortu trochu omezenější možnosti než u Jackie. Ale myslím, že i výhradně zeleninovo-ovocný dort měl u Wigouška úspěch.
A tady je pár foteček z Wigonkova hodování:




O tom mém ušatém zlobidlu tu toho zatím moc napsáno nebylo. Teď jsem se rozhodla to napravit, protože za ten jeden rok toho už určitě spoustu zajímavého zažil (a my společně s ním :) ).


Minulý rok ke konci jara jsem už tak nějak začínala přemýšlet o tom, že bych si chtěla pořídit zakrslého králíčka. Vlastně ani nevím, jak mě to napadlo. Nikdy dřív jsem zrovna po králíkovi netoužila a mnohem víc mě zajímala třeba morčata nebo v poslední době potkani. Ale prostě to tak nějak samo přišlo. Navíc vlastního králíka jsem ještě nikdy neměla a asi jsem byla taky zvědavá. Možná jsem i trochu toužila po zvířátku, které by se se mnou rádo mazlilo (svoje krysačky zbožňuju, ale musím přiznat, že na hlazení moc nejsou).
Nastudovala jsem si tedy potřebné informace a přemluvila rodinu (což je vždy nelehká věc). Rozhodli jsme se, že se po nějakém začneme poohlížet teprve až skončí letní prázdniny, protože to jsme většinu času na chatě nebo pryč na dovolené a na ochočování malého nezbedného králíčka by nebylo dost času. A dobře jsme udělali, protože v prvních měsících po Wigouškově příchodu jsem se mu musela opravdu intenzivně věnovat. Ale to bych předbíhala.

V září, když se situace po nástupu do školy trochu uklidnila, jsem začala hledat chovatelské stanice zaměřující se na zakrslé králíky. Dohodli jsme se, že nechceme beránka (obávali jsme se zánětů v uších, kterými často trpí), ani nic tak moc chlupatého jako jsou teddíci (prostě otázka vkusu). Toužili jsme po úplně obyčejném krátkosrstém zakrslíkovi s ušima nahoru, ani žádnou konkrétní barvu jsme nepožadovali. Ukázalo se, že je to obrovský problém. Ve zverimexech nenatrefíte skoro na nic jiného, ale chovatelckých stanic pro tyhle králíky je hrozně málo a ještě méně v přijatelné vzdálenosti od ČB. Po několika týdnech hledání a vybírání jsme se rozhodli pro jednu stanici poblíž Plzně. Nakonec se nám nejvíc zalíbili králíci se zbarvením tříslový černý. Paní chovatelce ještě jeden takový zbyl z posledního vrhu, tak jsme souhlasili, že si ho vezmeme. Byl už sice trochu starší, než při odběru králíci normálně bývají (cca 4 měsíce), ale byli jsme ujištěni, že to vůbec nevadí.

Teď už bych Wigouška nevyměnila, ale musím přiznat, že CHS jsme si moc dobře nevybrali. Paní chovatelka nám naslibovala hory doly (tedy když se nám s ní podařilo nějakým způsobem spojit), ale skoro nic nakonec naše očekávání nesplnilo. Asi za 14 dní po domluvě s chovatelkou dorazil Wigoušek do Budějovic a my jsme si ho vyzvedli na jedné benzinové pumpě (využili jsme služeb www.dopravadrobnychzvirat.cz a mohu je vřele doporučit). Kromě samotného Wiga v objednané přepravce dorazilo ještě seno, miska na vodu a vyžádali jsme si i pytlík suchého krmení, na které byl Wigo tenkrát zvyklý. Dojeli jsme nadšení domů a v prvních dnech jsme si nevšimli ničeho neobvyklého. Tedy až na to, že mě okamžitě rozčílilo to Wigonkovo původní jídlo. Byla to směs obilí a vojtěšky slisované do peletek - pro králíky absolutně nevhodná strava! Pro ty méně zběhlé v králičím jídelníčku - kvalitní krmení a pamlsky pro králíky se vyznačují hlavně tím, že v nich nejsou žádné obiloviny! Pojali jsme trochu podezření ohledně paní chovatelky, ale ještě jsme se nijak nevzrušovali, protože jsme si říkali, že odteď bude jíst tak jak má a vše bude v pořádku. Omyl, nebylo to v pořádku.

Měli jsme slíbeného socializovaného králíčka, zvyklého na hlazení a každodenní manipulaci, jen možná trochu vystresovaného po dlouhé cestě. (navíc s papíry, které ale paní nestihla včas udělat a dodatečně to nejde, takže Wigo sice má rodokmen, ale papíry k tomu ne) Wigo byl přesný opak tohohle všeho. Chápala jsem, že v prvních dnech v novém prostředí se asi nebude cítit úplně dobře a že si na sebe budeme muset všichni zvykat. No tak to zvykání a ochočování trvá už víc než půl roku a stále máme co vylepšovat. Jak jsem zmiňovala výše, Wigovi byly, když jsme si ho přivezli, asi 4 měsíce. A právě v tomto věku se zřejmě poprvé setkal s pojmy jako je kontakt s lidmi, ruka, hlazení, pamlsky, přivolávání jménem a přirozená králičí strava. Nechtěla bych v žádném případě paní chovatelce křivdit, ale z celkového Wigova chování se mi prostě nechce věřit, že by se dříve s něčím podobným setkal.

Teď, po roce, z něj mám ohromnou radost, když srovnám toho sebevědomého, zvědavého, dovádivého a někdy hodně zlobivého ušáka (ležícího právě teď úplně v klidu vedle mě) s tím malým, vystresovaným, nedůvěřivým, panicky zdrhajícím zvířátkem z minulého října. Oba dva jsme už ušli dlouhou cestu plnou překážek, chyb, nedůvěry, vzteku a strachu, ale také porozumění, radosti, odpouštění a legrace a všechno jsme spolu zvládli a teď se docela dobře známe a troufám si říct, že už jsme dobří kamarádi. Wigo se toho za ten náš společný půlrok opravdu hodně naučil, ale i já od něj. Stále se nemůžu zbavit dojmu, že Wigo byl (a pořád je) pro mě velkou zkouškou - výzvou. I když mám s výchovou a obecně s choven drobných zvířat docela dost zkušeností, někdy jsem si s ním opravdu nevěděla rady a přestávala jsem věřit, že se tohle zvíře vůbec dá ochočit. V prvních třech měsících jsme se ho nemohli skoro vůbec dotknout (o nějakém zvedání nebo jiné manipulaci nemluvě) a zpočátku utíkal dokonce i když jsme se jen trochu rychleji pohnuli nebo hlasitěji promluvili. Postupně nám velmi pomalu začal důvěřovat a naučil se i základy toho, co smí a co ne (on to vlastně chápe dost dobře, ale respektuje to jen, když se mu to hodí). Ale v té době ještě stačil malý krok vedle, nečím ho vystrašit a zase se k nám třeba dva dny nepřiblížil. I teď se snadno vyleká, ale už je to machr. Hlazení, které pro něho bylo nějdřív naprosto děsivým zážitkem, později jen nepříjemnou věcí, kterou strpěl jen pro ten pamlsek, tak toho se teď přímo dožaduje a vnucuje se (většinou v tu nejméně vhodnou dobu) naprosto neodolatelným způsobem - nejdřív kolem člověka krouží a mručí u toho (králičí namlouvací rituály) a jakmile nad sebou vidí ruku, přitiskne se k zemi a čeká na pohlazení. Jakmile se ho prsty někdo dotkne, úplně se rozplácne, vytáhne si dozadu nohy a je blahem bez sebe. Chroupe zoubky a tváří se hrozně dotčeně, když s hlazením přestaneme. Nyní už se můžu spolehnout, že na zamlaskání a zavolání skoro vždycky přiběhne. Naučil se chodit na králičí záchůdek venku i v kleci. Jen občas mu něco ujede nebo si chce něco označkovat, ale je to výrazné zlepšení. Umí si sám skočit do přepravky (sice se nenechá dobrovolně zavřít, ale na tom se pracuje :D). Když ho potřebuju po běhání zavřít zpátky do klece, většinou stačí jen zašustit obalem od pamlsků a on už sedí v kleci a čeká na odměnu. Někdy musím i zavolat, ale i tak se v mžiku přiřítí. V posledních týdnech hodně pracujeme na tom, aby přestal panikařit, když ho někdo zvedne do náruče a docela se nám to konečně začíná dařit. Později bych ho i ráda naučila na postrojek. Ale aby to všechno nevypadalo tak růžově, můžete se podívat na jeden ze stále nevyřešených problémů zde.

Tohle všechno si vyžádalo spoustu času i trpělivosti na všech stranách. Brzy nás čeká další výzva, protože budu muset nechat Wiga (spolu s celým svým zvěřincem) v péči mojí zlaté babičky, zatímco my pojedeme na dovolenou. Nevím, jak bude reagovat na změnu prostředí a trochu se bojím, aby tento cizí prostor nepředělal s pomocí svých všetečných ostrých zoubků k obrazu svému. Ale jsem si jistá, že to nějak zvládnou. Potom, co se vrátíme, už začnou letní prázdniny a my se všichni brzy přestěhujeme na nějakou dobu na chatu, což bude opět vyžadovat řešení jednoho ušatého problému jménem Wigo. Naše chata totiž ještě neprošla procesem zavedení protikráličích opatření. A budu muset vybrat nějakou ohrádku, která bude Wigonkovi sloužit jako letní výběh na trávě (přijímám všechny rady a tipy, milí králíkáři :D).


Doufám, že s Wigouškem nás ještě čeká spousta společných let plných radosti a zážitků a co nejméně starostí. Jsem opravdu šťastná, že po takovém nelehkém začátku jsi takový, jaký jsi! A přeju ti ještě jednou zpětně všechno nejlepší k narozeninám, ty moje ušatá potvůrko!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | Web | 8. května 2016 v 20:30 | Reagovat

Je to fešák :) Přeju všechno nejlepší!

2 Eliška Eliška | 9. května 2016 v 17:26 | Reagovat

[1]: To určitě je! :) Děkujeme moc.

3 Sonča Sonča | E-mail | Web | 9. května 2016 v 20:53 | Reagovat

Oooooch miluju ušáčky! :3 Všchno nejlepší! :)

4 Eliška Eliška | 12. května 2016 v 19:52 | Reagovat

[3]: Wigoušek děkuje. :) Eddík je také fešák! :D

5 Anett Anett | E-mail | Web | 20. května 2016 v 22:18 | Reagovat

Krásný králíček, teta má teď dvě třítýdenní mláďata. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama