Červenec 2016

Ušatý kamarád

24. července 2016 v 9:10 | kovarka-eli |  Z přírody
Tyhle fotky jsou už starší, jenže jsem na ně nějak zapomněla. A teď jsem se rozhodla to napravit.
Byli jsme zase na chatě a ráno jsme si vynesli snídani ven na verandu, kam už nám i takhle brzy svítí slunce a kde můžeme poslouchat ten ranní ptačí koncert. Jíme a koukáme ven a najednou vidíme, že se dole v trávě pohnulo nějaké větší zvíře. Pomalinku a opatrně jsme se přesunuli k zábradlí a zjistili jsme, že se nám dole na trávníku pase polní zajíc. Ještě jsme nestihli posekat trávu, takže byla stále dost vysoká na to, aby se v ní zajíc cítil bezpečně a odvážil se přijít takhle blízko. Byl asi vážně jen 5 metrů od stěny chaty.


Výchova drobných zvířat

18. července 2016 v 10:36 | kovarka-eli |  Zamyšlení

Já zastávám názor, že všechna domácí zvířata i ta drobná jako jsou králíci, morčata, andulky, křečci, atd. se mohou naučit alespoň jakási základní pravidla.
Do rozebírání téhle myšlenky jsem se tady pustila proto, že za poslední dobu jsem slyšela několik lidí stěžovat si na to, že mají se svými mazlíčky tohoto typu přetrvávající problémy. Ale jak by taky ne, když se to nesnaží nijak řešit. Uznávám, že někdy už může být docela pozdě. Starýho psa novým kouskům nenaučíš. Ale zlepšit se může alespoň o trošku podle mého názoru všechno. Problém je nejspíš hlavně v tom, že spoustu lidí ani nenapadne, že by se měli o nějakou výchovu vůbec pokoušet. "Vždyť je to jenom křeček, co bych ho měl jako učit?" Ale i takový malý kamarád, když vyroste doslova jako dříví v lese, umí občas pěkně znepříjemnit život, kupříkladu neustále utíká, kouše klec, dělá hluk, jakákoliv manipulace je problém.
A přitom kdyby měl vštěpené alespoň nějaké základní principy, všechno by bylo jednodušší. Např. všechna moje zvířata (samozřejmě tím nemyslím šneky a tak, nechytejte mě proto za slovíčka) umí přiběhnout na zavolání nebo zamlaskání. Určitě to nefunguje stoprocentně a venku bych se to vůbec neodvažovala zkoušet, ale doma to usnadňuje každodenní život. Nemusím je nikde lovit, honit a tahat (což může být u rychlých malých zvířátek nebo zpanikařené létající a fofrující andulky velmi vyčerpávající, zdlouhavý a stresující podnik). Ti moji prostě dobrovolně sami přijdou. Stejně tak se je snažím seznámit, nejlépe v co nejranějším věku, s věcmi, se kterými se jednou stejně budou muset setkat, ale později by to mohlo být víc stresující. Třeba přepravka, vážení na váze, voda, atd. Jackie např. nesnášela dobře jízdu autem, dělalo se jí špatně. Ale určitě nepanikařila už při pouhém pohledu na přepravku. Odmala ji dostávala do výběhu na hraní, kde si z ní dělala schovku. Ani ty nepříjemné zkušenosti ji neodradily. To znamená, že jsem ji nemusela do přepravky násilím cpát a zavírat. Opět tam prostě naprosto dobrovolně vlezla. I takhle malá zvířata se mohou naučit spoustu věcí. Ale je třeba přistupovat k tomu otevřeně, nemít předsudky a v neposlední řadě alespoň trochu vědět jak na to. Občas se mi stává, hlavně u lidí, kteří se zabývají spíše většími zvířaty jako jsou psi, kočky nebo třeba koně, že jim přijde prostě neuvěřitelné, že takhle malá zvířata to vůbec dokáží pochopit. Jedna známá se tvářila dost nevěřícně, když jsem jí vysvětlovala, že i potkani dodržují ve své skupině určitou hierarchii a že každý jedinec má své pevně dané místo stejně jako ve stádě koní nebo v psí smečce. Nechápu, proč se tak diví. Odvážila bych se tvrdit, že někdy je potkan chytřejší než lecjaký pes (když si představím slintajího psa honícího vlastní ocas). Nejsem proti psům nijak zaujatá, mám je ráda a sama bych jednou nějakého chtěla. Jen se tím snažím zdůvodnit svůj postoj.
V tomhle článku bych se s vámi ráda podělila o své vlastní několikaleté zkušenosti a pokusila se vám vysvětlit základy principů učení zvířat, které já sama používám. Takže jestli vás tahle problematika zajímá, čtěte dál.

Poprvé venku

13. července 2016 v 13:24 | kovarka-eli |  Novinky
Tak léto je tady a s ním i prázdniny! Na konci roku a začátkem prázdnin jsem byla různě pryč a neměla jsem vůbec na nic čas. Ale teď jsem zase na chvíli doma a rozhodla jsem se, že si dám do pořádku všechno, co jsem přes rok nestíhala, a budu se věnovat hlavně zvířátkům (a mým ubohým rostlinkám). Kromě velmi záslužných činností jako je úklid Wigonkovy klece a výběhu, vytvoření inzerátu pro má poslední dvě šnečata a přesazení kaktusů mám čas vymýšlet i různý blbosti. Takže to dopadlo tak, že předevčírem jsem vzala ven na procházku moje dvě achatinky - Mou a Kvída.