Krokodýli z Protivína

2. srpna 2016 v 9:02 | kovarka-eli |  Akce
Nikdy nedokážeme odolat a každý rok o prázdninách to prostě musíme vidět znovu. Ano, nejspíš už jste uhodli, že jsme opět navštívili Krokodýlí ZOO v Protivíně.


Musím uznat, že tentokrát to nebylo jen příjemné a že jindy se nám tu líbilo víc, ale stejně to byl opět zážitek.

Na oficiálních stránkách jsme se dozvěděli, že ve středu a v sobotu je možné vidět krmení krokodýlů a za příplatek (ten byl mimochodem značně přehnaný, k celkovému vstupu se muselo doplácet dalších 100 Kč) je dovoleno pořizovat fotky. Tentokrát jsme se tedy vydali do Protivína ve středu a těšili jsme se na zajímavou podívanou. Hned u vchodu jsme zjistili, že dneska tu bude hodně lidí a část z nich byly nevyhnutelně rodiny s malými řvoucími dětmi. Já asi nikdy nepochopím, proč sem lidi berou třeba 2-3leté děti, které tu z toho stejně nemají rozum, nebaví je to tak dlouho a jenom tady ruší ostatní návštěvníky, když křičí, brečí a nekontrolovatelně běhají úzkými uličkami. Pro ty, kdo ještě neměli možnost protivínskou krokodýlí zoo navštívit, bych ráda popsala, jak to tam vypadá. Celý areál je v budově, to znamená, že žádné venkovní výběhy tu nenajdete. A asi není divu, když se nacházíme uprostřed města. Trasa prohlídky vás provede úzkými uličkami mezi skleněnými terárii na prostoru dvou pater. Do terárií (říkám terárií, ale představte si to přiměřeně k velikosti chovaných zvířat :D) je často vidět z více stran, takže je větší šance, že krokodýla hezky uvidíte. Vše je navíc skleněné, takže je krásně vidět i pod vodu. Uličky jsou dostatečně široké na to, aby se v nich mohli v protisměru minout dva normální lidé. Jenže to je teorie. V praxi to tak úplně nefunguje. I přes všudypřítomné šipky s nápisem SMĚR PROHLÍDKY se najdou jedinci, kteří chodí v protisměru, a nebo různí hulváti, kteří se před vás prostě nacpou nebo vás odstrčí. A nelze zapomínat na ty již zmiňované maminky s nevychovanými dětmi. Dokonce jsme tu potkali i mladý pár se dvěma psy, kteří měli jazyky až na zem, protože krokodýli tam samozřejmě mají i patřičné tropické teploty.


Na ukázku přidávám fotky krokoušů ze zoo, ale teď zpětně už bohužel prostě nejsem schopná určit druhy. Ale i když nevím, co jsou zač, stejně jsou to krasavci. :)

Přišli jsme přesně na krmení, takže jsme se společně s davem přesunuli k výběhu krokodýlů kubánských a čekali jsme, co bude. Stáli jsme tam všichni samozřejmě namačkaní jak sardinky. Po chvíli se objevil mírně nevrlý ošetřovatel a vida, že takhle to asi nepůjde, třetinu z nás odsud prostě vyhodil (včetně nás). Že takhle bychom stejně nic neviděli a že to tedy udělají na etapy. Byli jsme z toho samozřejmě trochu rozladění, ale požadavek to byl celkem rozumný, takže jsme se šli mezitím podívat do jiné části zoo.


Když se člověk oprostí od všech těch nepříjemností, zjistí, že to nebyly vyhozené peníze. Krokodýli jsou naprosto fascinující živočichové a stejně jako u velemloků v pražské zoo platí, že je třeba vidět je naživo. Věřte mi, že se nedá srovnávat shlédnutí nějakého přírodopisného filmu s tím, když to obrovské zvíře vidíte jen metr před sebou. A nemusí to být ani nějaký zvlášť obrovský druh, 2metrový krokodýl bude úplně stačit. Můžete si krásně zblízka prohlédnout šupiny, které se velmi liší podle toho, na které části těla se nacházejí, drápy, zvláštně nevyzpytatelné oči z mžurkou, nosní dírky, které umí pod vodou uzavřít a spoustu dalšího. Třeba budete mít štěstí a některý vám ukáže i vnitřek své hrůzostrašné tlamy s ostrými zuby. Pravděpodobně bude většina krokodýlů jen nehybně ležet na souši nebo se vznášet ve vodě, ale zdání může klamat. Krokodýli dokáží být neskutečně mrštní a mají bleskurychlé reakce. O tom jsme se přesvědčili u jednoho výběhu, kde byli dva krokodýli (možná samec a samice). Jeden byl ve vodě a druhý ležel na břehu, jen jednu nohu měl spuštěnou dolů do vody jen pár centimetrů odd nosu druhého krokodýla. Zrovna jsme nahlas přemýšleli nad tím, jestli si tu kamarádovu nožku nemůže splést s něčím chutným k jídlu, když se nám dostalo okamžité odpovědi: Může. Krokodýl ve vodě se totiž začal točit a jak se mu kolem tlamy mihla noha toho druhého, nejspíš instinktivně po ní chňapnul. Druhý krokodýl stačil ucuknout a celý se zvedl a velmi hlasitě rozzlobeně zasyčel. Ten ve vodě sebou také mrsknul a zasyčel, ale nakonce odplaval kus dál. A zase byli oba naprosto nehybní. Krokodýli mě fascinují a hrozně ráda se na ně chodím do téhle zoo dívat, ale představa, že by tohle žilo v řece před naší chatou mě rozhodně děsí. Co kdyby ta noha ve vodě byla moje?!


Výše popsaná situace zachycená na fotce ještě před začátkem roztržky mezi oběma krokodýly.

Nevím, kolik přesně druhů tady chovají, ale určitě hodně. Najdete tu většinu běžných krokodýlů, aligátory, kajmany i gaviály, ale také nezanetbatelné množství ohrožených a kriticky ohrožených druhů a různé nepřirozené barevné mutace, včetně albínů. Dále jsme tu viděli největšího i nejstaršího 62letého aligátora Aliho (nevím jestli jen v ČR nebo i v celé Evropě) a víc než 4metrového krokodýla mořského jménem Golem. Tato zoo se mimo jiné může pyšnit i expozicí mláďat z vlastních odchovů, mezi které patří i kriticky ohrožené druhy, např. zde mají jediný chovný pár gaviálů indických v Evropě.


Jeden z místních gaviálů...


Slyšela jsem několik lidí říct, že tahle mláďata jsou roztomilá, že by si na ně i rádi sáhli nebo že by je dokonce chtěli domů. Ale mě osobně ten jejich pohled k pohlazení tedy nepobízí. I když jsou ještě malí, stále jsou to predátoři a mají velmi ostré zuby. Od jednoho z ošetřovatelů jsem minule slyšela, že tihle drobečkové bývají mnohem agresivnější a kousavější než jejich dospělí druhové. Tenhle typ rozplývajících se lidí mě vždycky dokáže rozladit. Většinou jsou to lidé, kteří nemají ani základní znalosti a kdyby dostali příležitost opravdu se k takovému zvířeti přiblížit, jsem zvěavá, kolik z nich by se opravdu odvážilo to udělat. Nad tím samým problémem jsem se zamýšlela už v pražské zoo u surikat...

Kromě krokodýlů si tu můžete prohlédnout kobry indické - "brejlovce" s ukázkovou kresbou, křížence zmije gabunské a růžkaté, želvy kajmanky supí a z ryb třeba kostlíny a bahníky. Kromě živých zvířat tu najdete také sbírku koster a lebek a občas se objeví i nějaká ta výstava fotografií.


Ukázka nádherné kresby místního brejlovce. Ještě lépe je to vidět v odrazu na skle nad ním...

Z těchto zvířat nás asi nejvíc zaujaly právě kajmanky. Jsou to vodní želvy, které mají velmi pevný stisk, kterým by dokázali člověka hravě připravit i o pár prstů. Druhové jméno supí odkazuje na silný zobák podobný dravčímu. Tyhle želvy jsme viděli už dřív i někde jinde, ale tady nám poprvé předvedly svoji loveckou taktiku. Živí se rybami, které k sobě vábí pomocí svémo zvláštně tvarovaného jazyka, který vypadá jako červ. Kajmanka otevře tlamu a zůstane nehybně sedět zamaskovaná na dně. Jediné, co se hýbe, je právě její jazyk napodobující naprosto dokonale pohyby červa. Ryba vidí kořist a když připlave dostatečně blízko, kajmance stačí pouze zcaknout své děsivé čelisti.


Tady je krásně vidět světle zbarvený jazyk kajmanky připomínající svíjejícího se červa. Fotka bohužel není z nejkvalitnějších, protože jsme fotili samozřejmě přes sklo, ale svému účelu poslouží.

Ale ještě bych se ráda vrátila k tomu krmení. Vzhledem k tomu, že jsme se dostali asi až do druhé nebo třetí skupiny, bylo pochopitelné, že zájem krokodýlů o krmení trochu opadl. U prvního terária s 21 krkodýly kubánskými se nám povedlo zabrat si celkem slušné místo, odkud jsme i něco viděli. Nevím, jestli to je tím, že krokodýli už vědí, že jídla bude dost pro všechny nebo protože už byli přecpaní, ale kromě pár prudších pohybů nám nic moc nepředvedli. Někteří byli vyloženě apatičtí a jídlo už je nezajímalo vůbec. Další na programu byl obrovský Golem. Na toho jsem se opravdu těšila. Já dokážu ocenit i všechny ostatní zdější chovance, ale největší je prostě největší. Bohužel jsme z toho nakonec skoro nic neměli. Bylo tam strašně moc lidí, kteří se všichni strkali a snažili se samozřejmě dostat co nejblíž. Kdyby se všichni nechovali jako ovce, vešli bychom se tam i tak, jenže přímo ke sklu se dostalo pár šťastlivců (většinou chlapů), takže vzadu zůstali společně s námi třeba i ty děti. Kdyby pustili civilizovaně dopředu ty malé, viděli by i přes ně, protože většina dospělých tam byla dost vysoká. Ale dopadlo to tak, že moje malá sestra neviděla nic a já jen na krátkou chviličku. Holt nemáme tolik síly nebo možná drzosti, abychom se procpali dopředu. Golem byl krmený tak, že mu nahoře nad mřížemi podrželi kuře a on se pro něj musel natáhnout. Ukázal se tak v celé své délce. Viděla jsem nějaké fotky a bylo to úžasné. Naživo jsem jen na chviličku zahlédla nad hlavami ostatních sklapnout ty obrovské bílé čelisti, ale i to byl docela šok. Golem už byl ale asi taky sytý, protože se takhle předvedl jen jednou. Poslední kuře už mu hodili dolů, zvednout se znovu už odmítal. Viděli jsme ho tam alespoň plavat po tom, co se dav zase rozešel, a je to opravdu titán. A to může mít ještě klidně o 2 metry víc. Nedokážu si to představit.


Skupina krmených krokodýlů v prvním teráriu.

Návštěvu Krokodýlí ZOO v Protivíně mohu tedy vřele doporučit, ale určitě je lepší vybrat si termín, kdy tu nebude tolik lidí. Nejlépe všední pracovní den. Ani tak to není očividně jisté, ale je větší šance, že si to tu víc užijete. Vstup není z nejlevnějších, ale opavdu to stojí za to. Navíc živit tohle všechno také bude něco stát, takže to má své opodstatnění. Nám se tu líbilo a jsem si jistá, že příští rok zase neodoláme a přijedeme se podívat znovu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama