Zamyšlení

Nechtěné vánoční dárečky

28. prosince 2016 v 13:16 | kovarka-eli

(Zdroj obrázku: www.wikidog.cz)

Bohužel děje se to každý rok znovu a znovu. Zvířata nejsou pod vánočním stromkem nijak vyjímečným úkazem. Rodiče podlehnou nátlaku dětí a při takhle příhodné příležitosti a v optimistické vánoční atmosféře koupí štěňátko, koťátko nebo jiné zvířátko a darují ho dětem jako jeden z vánočních dárků. Na tom samotném by ještě nebylo nic tak špatného. Problém nastává třeba až několik týdnů po Vánocích. Nový pejsek nebo kočička začne být na obtíž. Někdo se o ně musí starat, chodit s nimi ven a to všechno spolu s původními povinnostmi. Navíc nový mazlíček může být divoký, nečistotný nebo prostě nesplní určitá očekávání.

Experiment jménem Chov achatin

12. listopadu 2016 v 9:21 | kovarka-eli
Podle mě je chov každého zvířete z nějaké části vždycky experiment. Můžete si přečíst spoustu knížek a desítky internetových stránek, ale stejně budete muset řešit vlastní problémy, na které nejpíš nikde odpověď nenajdete. Určitě ale neříkám, že dobře se připravit pomocí čtení všeho, co je k danému tématu k mání, je zbytečné. To rozhodně ne! Naopak často kritizuji lidi, kteří si domů nesou zvíře a nemají ani páru, co teď s ním. Myslím to tak, že každý zapálený chovatel musí být vcelku vynalézavý a trpělivý člověk, aby se dokázal vypořádat s problémy, které mu jeho noví miláčci přichystají.
A hlavně se nikdy nevzdávat!

Výchova drobných zvířat

18. července 2016 v 10:36 | kovarka-eli

Já zastávám názor, že všechna domácí zvířata i ta drobná jako jsou králíci, morčata, andulky, křečci, atd. se mohou naučit alespoň jakási základní pravidla.
Do rozebírání téhle myšlenky jsem se tady pustila proto, že za poslední dobu jsem slyšela několik lidí stěžovat si na to, že mají se svými mazlíčky tohoto typu přetrvávající problémy. Ale jak by taky ne, když se to nesnaží nijak řešit. Uznávám, že někdy už může být docela pozdě. Starýho psa novým kouskům nenaučíš. Ale zlepšit se může alespoň o trošku podle mého názoru všechno. Problém je nejspíš hlavně v tom, že spoustu lidí ani nenapadne, že by se měli o nějakou výchovu vůbec pokoušet. "Vždyť je to jenom křeček, co bych ho měl jako učit?" Ale i takový malý kamarád, když vyroste doslova jako dříví v lese, umí občas pěkně znepříjemnit život, kupříkladu neustále utíká, kouše klec, dělá hluk, jakákoliv manipulace je problém.
A přitom kdyby měl vštěpené alespoň nějaké základní principy, všechno by bylo jednodušší. Např. všechna moje zvířata (samozřejmě tím nemyslím šneky a tak, nechytejte mě proto za slovíčka) umí přiběhnout na zavolání nebo zamlaskání. Určitě to nefunguje stoprocentně a venku bych se to vůbec neodvažovala zkoušet, ale doma to usnadňuje každodenní život. Nemusím je nikde lovit, honit a tahat (což může být u rychlých malých zvířátek nebo zpanikařené létající a fofrující andulky velmi vyčerpávající, zdlouhavý a stresující podnik). Ti moji prostě dobrovolně sami přijdou. Stejně tak se je snažím seznámit, nejlépe v co nejranějším věku, s věcmi, se kterými se jednou stejně budou muset setkat, ale později by to mohlo být víc stresující. Třeba přepravka, vážení na váze, voda, atd. Jackie např. nesnášela dobře jízdu autem, dělalo se jí špatně. Ale určitě nepanikařila už při pouhém pohledu na přepravku. Odmala ji dostávala do výběhu na hraní, kde si z ní dělala schovku. Ani ty nepříjemné zkušenosti ji neodradily. To znamená, že jsem ji nemusela do přepravky násilím cpát a zavírat. Opět tam prostě naprosto dobrovolně vlezla. I takhle malá zvířata se mohou naučit spoustu věcí. Ale je třeba přistupovat k tomu otevřeně, nemít předsudky a v neposlední řadě alespoň trochu vědět jak na to. Občas se mi stává, hlavně u lidí, kteří se zabývají spíše většími zvířaty jako jsou psi, kočky nebo třeba koně, že jim přijde prostě neuvěřitelné, že takhle malá zvířata to vůbec dokáží pochopit. Jedna známá se tvářila dost nevěřícně, když jsem jí vysvětlovala, že i potkani dodržují ve své skupině určitou hierarchii a že každý jedinec má své pevně dané místo stejně jako ve stádě koní nebo v psí smečce. Nechápu, proč se tak diví. Odvážila bych se tvrdit, že někdy je potkan chytřejší než lecjaký pes (když si představím slintajího psa honícího vlastní ocas). Nejsem proti psům nijak zaujatá, mám je ráda a sama bych jednou nějakého chtěla. Jen se tím snažím zdůvodnit svůj postoj.
V tomhle článku bych se s vámi ráda podělila o své vlastní několikaleté zkušenosti a pokusila se vám vysvětlit základy principů učení zvířat, které já sama používám. Takže jestli vás tahle problematika zajímá, čtěte dál.
 
 

Reklama